Jak změřit velikost písma na webové stránce

Metodika WCAG 2.0 i česká Pravidla přístupnosti používají pro měření dostatečného vzájemného kontrastu barev algoritmus světelnosti, u kterého kromě použitých barev hraje roli i velikost písma. Minimální kontrastní poměr pro běžné písmo do velikosti 18 bodů nebo tučné písmo do velikosti 14 bodů je 4,5:1, pro běžné písmo nad 18 bodů nebo tučné písmo nad 14 bodů je minimální kontrastní poměr 3:1.

Což všechno zní logicky a na první pohled bezproblémově. Obzvlášť v případě, kdy pracujeme s textem, který má definovánu velikost v bodech. Spustíme například Colour Contrast Analyzer, změříme hodnoty, a je to. Jak ale postupovat, pokud pro definování velikosti písma zvolíme jiné jednotky - em, px, procenta...? Kdy má takový text velikost 18 či 14 bodů (u tučného písma), abychom mohli určit, která hodnota kontrastního poměru je pro něj relevantní?

Jisté - ale v praxi ne úplně jednoduše použitelné - řešení nabízí vysvětlení termínu large scale (text) z metodiky WCAG 2.0. Zde se píše:

For many mainstream body text fonts, 14 and 18 point is roughly equivalent to 1.2 and 1.5 em or to 120% or 150% of the default size for body text (assuming that the body font is 100%), but authors would need to check this for the particular fonts in use.

Tento odstavec nám dává odpověď na otázku, jak to je s těmi velikostmi písma. Stále ale nevíme, jak velikost textu, jehož kontrast chceme otestovat, jednoduše změřit.

Řešení, které používám já, kombinuje add-on Context Font pro Firefox a převodní tabulku Convert em,px,pt and % in css. Protože Context Font měří velikosti v pixelech, je potřeba si mezní hodnoty 14 a 18 bodů převést na pixely. Pak:

Minimální kontrastní poměr pro běžné písmo do velikosti 24 pixelů (18 bodů, 1.5em, 150%) nebo tučné písmo do velikosti 19 pixelů (14 bodů, 1.2em, 120%) je 4,5:1, pro běžné písmo nad 24 pixelů nebo tučné písmo nad 19 bodů je minimální kontrastní poměr 3:1.

Jsem si vědom toho, že hodnoty při převodech jsou zaokrouhleny, ale na základě vlastních zkušeností se nedomnívám, že by zaokrouhlení hodnot mělo nějaký zásadní vliv na výslednou přístupnost měřeného textu.

Související odkazy

• Testování kontrastu barev

Nebeský disk v čelistech aneb jak na SkyDrive se screen readerem JAWS

Kolega Michal Jelínek je spokojeným uživatelem služby SkyDrive. O tom, jak se mu používá se screen readerem JAWS, napsal následující článek, a poskytl mi ho na blog. Michalovi děkuji a vám přeji příjemné počtení.

Úvodem

Microsoft předminulý týden přišel s vylepšenou službou Windows Live SkyDrive, nyní jen SkyDrive. Nabízí cloudové úložiště dat a jejich synchronizaci. Můžete tak mít data přístupná z různých míst. Stačí umístit do příslušné složky požadovaná data, program SkyDrive je nahraje na server a vy pak s daty můžete pracovat i na jiných zařízeních. Záměrně nepíši „počítači“, protože SkyDrive je v současné době pro Windows, Mac OS, Windows Mobile, Android a iPhone.

O SkyDrive bylo za posledních 14 dní napsáno mnoho obecných článků, proto se samotným účelem příliš zabývat nebudu. Podívám se na něj z pohledu uživatele odečítače obrazovky JAWS a přidám i pár praktických poznatků a tipů.

Co je třeba?

• Mít založený účet u Microsoftu a tím vlastnit Windows Live ID a heslo;
• Přihlásit se na www.skydrive.cz;
• Stáhnout zde klienta pro synchronizaci;
• Klienta nainstalovat.

Instalace

Instalační program je, co se produktů Microsoft týče, pro Windows Vista a novější. Uživatelé XP mají bohužel smůlu. Proces instalace je velmi jednoduchý a probíhá v češtině. Jediné, co je třeba zadat, je Windows Live ID, heslo a nastavit, kde má být synchronizační složka SkyDrive umístěna. Jako výchozí je nastavena složka uživatele. Nechtěl jsem mít SkyDrive v systémové oblasti, proto jsem složku nasměroval na datovou oblast disku. V závěru instalace je k dispozici možnost zapnutí zpřístupnění souborů na tomto počítači i z jiných zařízení. Vzhledem k tomu, že o tuto funkci nestojím, odškrtl jsem ji.

Po instalaci se objeví na systémové liště ikona programu. Ta zde není zastoupena jen názvem, ale také jeho aktuálním stavem: zda jsou data aktualizována, zda se zrovna synchronizují a kolik jich v procesu synchronizace je.

Klepnutím pravého tlačítka myši (ENTER) po vyvolání seznamu ikon systémové lišty (JAWSKey+F11) se vyvolá kontextová nabídka, ze které můžeme program ukončit, nastavit, otevřít složku SkyDrive apod. Možnosti nastavení se omezují jen na dvě zaškrtávací pole: jedním se povoluje přístup k datům i z jiného počítače a druhým automatické spouštění programu.

Z pohledu přístupnosti není problém s instalací, ani se samotným programem. Vše je s JAWS dostupné.

Praktické použití

Díky tomu, že Windows Live používám/testuji několik let, měl jsem možnost ke standardním 7 GB získat i další prostor. Mám tak k dispozici 25 GB, což už je solidní kapacita.

Ve složce SkyDrive mám dvě podsložky: Dokumenty a Dokumenty služby Office Live. U nového uživatele to může být pravděpodobně jinak.

Nejprve jsem ověřil, zda synchronizace funguje. Nakopíroval jsem pár souborů do složky SkyDrive, a pak zkontroloval na www.skydrive.cz, že jsou v pořádku nahrány. Stránka vypadá poměrně jednoduše a přístupně. České prostředí je samozřejmostí.

Nemám rád nepořádek a programy, které si dělají záložní složky, kde je napadne. SkyDrive bohužel patří mezi ně. Kromě složky SkyDrive se na stejném místě objevila složka SkyDriveTemp. V ní byla umístěna jedna podsložka s názvem složeným z mnoha znaků a čísel, jak je u MS obvyklé. Vše bylo prázdné.

Složky jsem se chtěl samozřejmě zbavit. Patrně by stačilo pouhé vymazání, ale pak bych čekal její opětovné vracení. Proto jsem kouknul, zda SkyDrive nemá nějaké konfigurační soubory a nalezl je v: C:\Users\Uživatel\AppData\Local\Microsoft\SkyDrive\settings.

„Global.ini“ vypadal díky parametru „tempDir=“ nadějně. Zapsal jsem tam tedy cestu ke standardní tempové složce C:\temp. A pak jsem skrytou složku SkyDriveTemp vymazal.

Teď při psaní článku jsem zjistil, že parametr „tempDir=“ je opět prázdný a složka se znovu vytvořila. ;-)

Tím, že jsem Vás „donutil“ přečíst tuto pasáž, která nemá výsledek, jsem Vám ušetřil čas testováním. Slepou cestu už jsem tedy objevil. ;-) Ale třeba se časem ukáže, že jsem cestu zapsal jinak, než si ji soubor global.ini žádá. V tuto chvíli jsem k danému problému nic nevygooglil. Služba je asi příliš čerstvá.

Druhým tipem bych ale opravdu pomoci mohl. Není z mé hlavy. Dovedlo mě k němu několik článků, které jsem k problematice přečetl. Řešil jsem, že do složky SkyDrive nechci přemisťovat složky, protože jsem již zvyklý na jejich umístění a mám je dané na logickém místě z pohledu struktury ostatních dat. Mít je na dvou místech a starat se o aktuálnost ve SkyDrive by bylo dosti nesmyslné. Byl jsem ale přiveden na symbolické odkazy, a ty vyřešily přesně to, co jsem chtěl.

Symbolické odkazy

Souborový systém NTFS (a ne jen ten) umožňuje vytvářet tzv. symbolické odkazy. Ty umožňují, aby obsah jedné složky byl v rámci stejného diskového oddílu přístupný ve struktuře složek na dalších místech a to tak, že data jsou na disku umístěna jen jednou. To lze zařídit i běžným zástupcem. Ten je ovšem souborem a v našem případě by nám nepomohl. Je-li vytvořen symbolický odkaz ke složce, vidíme ji na cílovém místě opět jako složku. Vymažeme-li ji, data zůstávají na původním místě. Více o symbolických odkazech se lze dočíst třeba na Wikipedii.

Od Windows Vista je v systému přítomný příkaz „MKLink“ spouštěný z příkazového řádku. Ten umožňuje vytváření symbolických odkazů pomocí příslušných parametrů. Vytváření není nijak složité, přesto ho považuji za zbytečně zdlouhavé a neintuitivní. Proto jsem se dal do vyhledávání nějakého GUI a nalezl program „Symbolic Link Creator“.

Jedná se o utilitu, kterou není potřeba instalovat. Stažený program stačí spustit. Díky tomu, že příkaz MKLink vyžaduje uživatelská práva správce, je i Symbolic Link Creator nutné takto spouštět. To lze jednoduše zařídit přes kontextové menu.

Prostředí je v angličtině, ale vzhledem k jednoduchosti to nebude vadit ani neangličtinářům. Do prvního pole se zadává cesta ke složce, ve které má být symbolický odkaz vytvořen. Vypisování cesty může být zdlouhavé, proto je možné přejít na tlačítko „Explore…“, které po stisku vyvolá dialog se stromovým seznamem, kde lze cílovou složku nalistovat.

Do následujícího pole se zadává název složky, pod kterým se zdrojový obsah zobrazí.

Do třetího pole lze opět zapsat cestu ke složce, tentokrát ovšem ke zdrojové. Její zadání si lze usnadnit následujícím tlačítkem „Explore…“, stejně jako v předešlém případě.

Pro naše účely není potřeba nic jiného zadávat, proto stačí přejít na tlačítko „Create Link“ a potvrdit.

Bez možnosti využití symbolických odkazů bych SkyDrive pravděpodobně ani nepoužíval.

Oblíbené položky kdekoli

Windows Live Mesh, předchůdce aplikace SkyDrive, umožňoval synchronizaci oblíbených položek prohlížeče Internet Explorer. SkyDrive neobsahuje přímou podporu oblíbených položek, ale opět lze využít symbolický odkaz.

Jediný problém, na který zde narážíme, je omezení použití symbolického odkazu pouze na diskový oddíl, na kterém je zdrojová složka. Což znamená, že složka oblíbené položky musí být umístěna na stejném oddílu, jako složka SkyDrive. Nejedná se ovšem o problém nepřekonatelný. Stačí přejít na ploše do složky uživatele, zde vybrat složku „Oblíbené položky“ a vyvolat k ní vlastnosti. Na kartě „Umístění“ lze oblíbené položky přesměrovat na jiné místo. V našem případě tím místem musí být diskový oddíl se synchronizační složkou SkyDrive.

Mým dlouholetým problémem bylo to, že mi přemístění ve Windows Vista nefungovalo. Až nyní jsem zjistil, že je problém v délce názvu cílové složky. Proto nechte její původní název „Favorites“.

Spokojený uživatel

V tuto chvíli mám nasdíleno přes 7 GB dat, ke kterým mám pohodlný přístup doma i v práci. Díky vcelku přístupnému webovému rozhranní mohu s daty vlastně pracovat odkudkoli, kde je k dispozici internetové připojení. To, že nemusím řešit dělání pořádku v oblíbených položkách na několika místech, je pro mě velká úspora času.

Nevýhody vidím v tuto chvíli dvě:

• nemožnost používání s Windows XP;
• nemožnost přes kontextové menu získat odkaz na daný soubor.

Jinak mohu SkyDrive doporučit všem, kteří chtějí pracovat v českém prostředí, využijí danou kapacitu a hlavně potřebují mít data přístupná z více míst. S JAWS jsem nenarazil při používání na jediný problém. Takže JAWSaři: směle do oblak!

Přístupnost Androidu: jak používat screen reader TalkBack

Zpřístupněný mobilní telefon může být velkým pomocníkem uživatelům se zdravotním či jiným handicapem. Kromě toho je možné použít jej k testování při vývoji webů či mobilních aplikací. Výhodou tohoto řešení je, že sebou nenese žádné další náklady na pořízení speciálního software a jediná další investice pro používání takového systému je pouze Váš čas.

V polovině dubna jsem si i kvůli testování přístupnosti mobilních webů a aplikací pořídil Galaxy Nexus. Nový telefon jsem tak jako tak potřeboval, prostředí Androidu 4.0 je na tom ze všech Androidů s přístupností v současné době nejlépe, takže proč testovat na něčem jiném, že? ;-)

Současně jsem se rozhodl si ze svých zjištění dělat poznámky a dát je veřejně k dispozici, protože ucelený tutoriál na téma ovládáme Android poslepu jsem ani u nás, ani v zahraničí nenašel. Proto se domnívám, že by se tento text mohl hodit i někomu dalšímu, kdo bude ozvučený telefon s Androidem používat při testování.

Tak jdeme na to ;-)

Na Androidu lze pro zpřístupnění systému, aplikací a webu použít odečítač TalkBack přímo z dílny Googlu. Předpokládejme, že máme k dispozici zprovozněný telefon s nastaveným českým prostředím. V Androidu 4.0 je už TalkBack (včetně českého hlasu) součástí systému, takže jej není potřeba instalovat zvlášť. Já jsem si ale pro jistotu nainstaloval nejnovější verzi TalkBacku 3.0.8_r47, protože ta opravuje velké množství drobných bugů a zlepšuje stabilitu aplikace.

TalkBack se spouští z Nastavení, skupina Systém, položka Usnadnění. Je nutné také zašktnout políčko Explore by touch. Bez aktivování této funkce nelze telefon poslepu ovládat. Po aktivaci volby Explore by touch se telefon ovládá tak, že prstem jezdíte po displeji. Při tomto způsobu ovládání je třeba si vytvořit představu o tom, jak jsou jednotlivé prvky aplikace (či rozhraní) na obrazovce rozmístěny. Při najetí na nový objekt telefon zavibruje a Talk Back Vám za chvíli přečte, o jaký objekt se jedná. Pokud chcete objekt potvrdit, dvakrát na něj poklepete. V sekci Usnadnění ještě doporučuji povolit možnost instalace webových skriptů, jelikož ty jsou nutné pro vyčítání informací prezentovaných jako webové zobrazení (jendá se například o Gmail nebo defaultní prohlížeč.)

Pro rolování nahoru dolu/doprava doleva je třeba použít dva prsty. K indikaci posunu je použit tón, jehož výška se postupně mění. Využijete to například při přesunu mezi obrazovkami či listování v seznamu položek.

Pokud telefon delší dobu nepoužíváte a dojde k vypnutí obrazovky, TalkBack na tuto skutečnost upozorní a zahlásí “Obrazovka vypnutá, vyzvánění 55 % (nebo jinou hodnotu, na kterou máte vyzvánění nastaveno ;-)

Při stisku tlačítka pro zapnutí telefonu ohlásí TalkBack aktuální čas a opět informaci o hlasitosti vyzvánění. Pokud si chcete telefon odemknout, je nutné se přemístit do dolní části displeje. Zde Talk Back zahlásí Odemknout vpravo. Fotoaparát vlevo. Potáhněte prstem směrem k pravému okraji displeje, až uslyšíte Odemknout. Pak prst zvedněte a telefon se odemkne.

Pokud chcete TalkBack vypnout, postupujte obdobně jako při jeho spuštění pouze s tím rozdílem, že jej nezapnete, ale vypnete (což je asi jasné, ale ať mě někdo nechytá za slovo ;-) A nezapomeňte na to, že je položku třeba potvrdit dvojím poklepáním.

Nyní máte dostatek informací k základnímu a jednoduchému experimentování. Takže si to, milí čtenáři, kteří používáte Android, vyzkoušejte a příště budeme pokračovat. Já jsem si v rámci testování vyzkoušel check in na Foursquare poslepu - a jde to ;-)

Za konzultace, upřesnění některých informací a ochotu být mým virtuálním průvodcem v této oblasti děkuji Matěji Plchovi.

Reklama

O přístupnosti pro mobilní zařízení budeme s Pavlem Ondrou povídat na konferenci mobileDevCamp 2012. Pokud se na konferenci chystáte, přijďte na naši prezentaci o tvorbě přístupných mobilních aplikací nejen pro nevidomé.

Související odkazy

• Getting to Know Talkback, the Onboard Screen Reader
• Matěj Plch - Blind Android

Mozilla Thunderbird poslepu

S nástupem Windows 7 přišli nevidomí uživatelé o uživatelsky přívětivého a přístupného e-mailového klienta. Do té doby běžně používaný Outlook Express už v tomto operačním systému nelze používat a je nutné sáhnout po některém z dvojice Windows Live Mail či Microsoft Outlook. Řešením také může být open source poštovní klient Mozilla Thunderbird, jehož dlouholetým spokojeným uživatelem je Martin Baláž. Ten je autorem následujícího článku.

Úvod

Mozilla Thunderbird je poštovní klient, který nabízí příjemné uživatelské prostředí a řadu pokročilých funkcí. Klient překvapí zejména komfortními funkcemi, spolehlivostí a velkým důrazem na bezpečnost. Rovněž co se přístupnosti týče, je na tom Mozilla ThunderBird velmi dobře. Tento článek si klade za cíl seznámit čtenáře s praktickými postupy při používání ThunderBirdu s odečítači obrazovky JAWS a NVDA. Popíšeme si rovněž některá základní nastavení, jež nám práci v Thunderbirdu ještě o něco více usnadní. Všechny zmíněné postupy jsem zkoušel v Mozilla ThunderBirdu verze 12.0.1 a aktuálními verzemi odečítačů JAWS 12.0 a NVDA 2012.1.

Začínáme

Aplikaci Mozilla Thunderbird si můžete stáhnout z následujícího odkazu www.mozilla.cz/stahnout/thunderbird/. Instalace programu je standardní a neměli byste při ní narazit na žádné problémy.

Vytvoření nového účtu

Po instalaci aplikace se spustí průvodce přidáním účtu – vyplníme všechny požadované údaje a pokračujeme tlačítkem vytvořit účet. V případech, kdy e-mailová schránka neumožňuje šifrované spojení SSL/TLS, upozorní Thunderbird na tuto skutečnost. Je potřeba zaškrtnout zaškrtávací políčko „Uvědomuji si rizika“ a následně potvrdit tlačítko „Vytvořit účet“.

Základní nastavení

Po úspěšném vytvoření účtu v aplikačním menu „Nástrojové lišty“ odškrtneme následující dvě položky: „Lišta pošty“ a „Lišta rychlého filtru“. Tato nastavení nám zajistí lepší orientaci v okně aplikace, zmizí editační pole rychlého filtru. Dále v aplikačním menu „Zobrazení“ položka „Rozmístění“ odškrtneme pole „Panel zpráv“ a naopak zaškrtneme pole „Klasický pohled“. Tato nastavení nám zajistí, aby Thunderbird v hlavním okně nezobrazoval panel zpráv, který je pro nevidomého uživatele obtížnější na orientaci a ten se v něm může velmi snadno ztratit. Na závěr ještě v aplikačním menu „Nástroje“ – položka „Možnosti“, seznam prvků „Obecné“ odškrtneme pole „Úvodní stránka“. Toto nastavení ovlivňuje Thunderbird tak, že po spuštění se již úvodní stránka nezobrazuje. Dále v seznamu prvků zvolíme položku „Rozšířené“, karta „Zobrazení a čtení“, zde přepínač nastavíme na hodnotu „Otevírat zprávy v novém okně“. Thunderbird pak otevírá zprávy v novém okně, což v praxi znamená, že si nemusíme zvykat na klávesovou zkratku Ctrl+W, jež nám zprávu zavře, ale můžeme používat standardní kombinaci Alt+F4. Je rovněž vhodné vypnout kontrolu pravopisu - opět v dialogu „Možnosti“ v seznamu prvků zvolit položku „Vytváření“ karta „Pravopis“ odškrtnout povolit kontrolu pravopisu při psaní nebo si stáhnout do kontroly pravopisu češtinu. Další nastavení jsou již na zvážení uživatele.

Orientace v aplikaci

V Thunderbirdu se pohybujeme klávesou Tab (případně Shift+Tab v opačném směru), je zde karta (podobná jak ji známe např. z Mozilla Firefoxu) stromový seznam, kde na nejvyšší úrovni je název účtu, např. ba-laz@tyflocentrumbrno.cz. Jestliže rozbalíme stromový seznam, nachází se zde složky, které známe i z jiných e-mailových klientů – „Doručená pošta, Odeslaná pošta, Koš, atp…“. Ve stromovém seznamu bohužel nelze pro pohyb po položkách seznamu využít první písmena stejně jako např. v e-mailovém klientu Windows Live Mail. Rovněž po spuštění Thunderbirdu se PC kurzor automaticky nepřesouvá do složky Doručená pošta či do seznamu zpráv. Uživatel si PC kurzor musí přesunout sám. Mimo stromový seznam zde najdeme také seznam zpráv, jež se mění v závislosti na tom, na které složce se nacházíme ve stromovém seznamu. Znamená to tedy, že jestli se PC kurzor nachází na položce Doručená pošta, bude v seznamu zpráv obsah složky „Doručená pošta“. Mezi stromovým seznamem a seznamem zpráv se lze přepínat klávesou F6 nebo Tab/Shift+Tab.

Čtení zpráv

Ve stromovém seznamu zvolíme složku „Doručená pošta“, přejdeme klávesou Tab do seznamu zpráv a kurzorovými klávesami zvolíme e-mail, jež si chceme přečíst. Klávesou Enter zprávu otevřeme a již můžeme začít číst např. použitím funkce odečítače „plynulé čtení“. Ve zprávě se samozřejmě můžeme pohybovat i kurzorovými klávesami, označovat text či vyčíst hlavičku zprávy pomocí kláves Tab/Shift+Tab.

Vytváření zpráv

Pro vytvoření nové zprávy stiskneme klávesovou zkratku Ctrl+N. Zobrazí se okno „Nová zpráva“. Vyplníme hlavičku e-mailu (pole „Komu“, „Předmět“, „Text zprávy“). Jakmile budeme hotovi, stačí pro odeslání stisknout Ctrl+Enter. Zobrazí se dialog, zda chceme zprávu opravdu odeslat, stačí tedy potvrdit tlačítko „Odeslat“. Můžeme rovněž zaškrtnout, aby se Thunderbird příště již neptal a dialog pro potvrzení odeslání se zobrazovat nebude.

Práce s přílohami

Pokud nám dojde e-mail, který obsahuje přílohu, postupujeme následovně. Nejprve e-mail otevřeme a pak zvolíme aplikační menu „Soubor“ a zde položku „Přílohy“. Následně máme na výběr dvě položky menu – „Otevřít, Uložit jako“. Po potvrzení položky „Otevřít“ se zobrazí dialog, kde volíme kterou aplikací má Thunderbird přílohu otevřít. Po potvrzení položky „Uložit jako“ se zobrazí standardní dialog Windows Uložit jako, kde můžeme zvolit, kam se má příloha uložit. Jestliže chceme k e-mailu připojit přílohu, vytvoříme novou zprávu pomocí klávesové zkratky Ctrl+N, vyplníme všechny potřebné údaje a pak z aplikačního menu zvolíme položku „Soubor“. Následně vybereme položku připojit a potvrdíme. Zobrazí se dialog Otevřít. Stačí tedy přílohu nalistovat a potvrdit. Můžeme rovněž stisknout klávesovou zkratku Alt+P a dialog „Otevřít“ se zobrazí okamžitě. To jestli jsme přílohu k e-mailu opravdu připojili, se dozvíme tak, že opět stiskneme klávesovou zkratku Alt+P. Tato klávesová zkratka nás přesune rovnou do seznamu s přílohami.

Adresář

Adresář s kontakty vyvoláme klávesovou zkratkou Ctrl+Shift+B. Než si začneme popisovat okno s adresářem, nejprve přejdeme do aplikačního menu „Zobrazení“ a zde odškrtneme „Zobrazovat obsah kontaktu“. Tím zajistíme, aby Thunderbird v hlavním okně adresáře nezobrazoval obsah kontaktu, ale jen vyhledávací pole, kde můžeme pohodlně vyhledávat. V okně adresáře se rovněž pohybujeme klávesami Tab/Shift+Tab. Nachází se zde stromový seznam, který obsahuje dvě skupiny „Osobní kontakty, Sebrané kontakty“. Dále následuje seznam kontaktů a vyhledávací pole. Do skupiny „Osobní kontakty“ se ukládají kontakty, které si uživatel sám vytvořil, do skupiny „Sebrané kontakty“ se ukládají kontakty, na které uživatel odpoví v e-mailu. Je rovněž možné přes kontextové menu vytvořit novou skupinu kontaktů.

Vytvoření nového kontaktů

Nový kontakt vytvoříme tak, že v okně adresáře stiskneme klávesovou zkratku Ctrl+N. Zobrazí se dialogové okno, kde vyplníme všechny potřebné údaje – Příjmení, jméno, E-mail a potvrdíme tlačítko „OK“. Kontakt se uloží do skupiny „Osobní kontakty“. Další operace jako úprava kontaktů, či odeslání e-mailu provádíme přes kontextové menu položky „Nová zpráva, Vlastnosti smazat, atp“.

Závěrem

E-mailový klient Mozilla Thunderbird 12.0.1 lze se screen readery JAWS 12.0 či NVDA 2012.1 bez větších problémů používat aniž by nevidomý uživatel narazil na zásadní překážky v přístupnosti. Sám jej používám již několik let a mým potřebám slouží na výbornou.

Za připomínky a finální formátování textu autor děkuje Michalu Jelínkovi a Radku Pavlíčkovi.