V sobotu 14. května jsme se s Pavlem Ondrou vydali na Čekovací muzejní noc v Brně. Ačkoliv jsme oba měli za sebou dvoudenní Tmavomodrý festival (já navíc v roli organizátora doprovodných akcí), neváhali jsme a po půl sedmé večer se vydali za kulturou. První zastávka byla občerstvovací, tak jsem se trochu obával, aby si únava nevybrala svou daň a počet "restauračních" čekinů nebyl vyšší, než počet čekinů "kulturních" ;-), ale mé obavy se brzy ukázaly jako liché a Brněnská muzejní noc byla pro nás oba velkým zážitkem.
Postupně jsme navštívili Knihovnu Jiřího Mahena (tam jsme byli dokonce dvakrát - Spálený sušenky rulez ;-), Palác šlechtičen (zde jsme si prohlédli výstavy Bály, plesy, masopusty a Koloniál u pana Bajzy - doporučuju), Místodržitelský palác a Červený kostel. Frontu na vyhlídkovou věž Staré radnice se nám stát nechtělo, takže jsme se už pak vydali na afterparty do Podnebí, kde jsme si vyzvedli odznáček (Martine, děkujeme), chvíli provozovali networking a pak vyrazili směr Bystrc, protože jsme toho měli oba po dvoudenním maratónu tak akorát.
Návštěva muzea, galerie či výstavy člověkem s těžkým postižením zraku má svá specifika, která je dobré před návštěvou vzít v potaz. Asi nejdůležitější je mít možnost vnímat exponáty či vystoupení hmatem nebo sluchem. Úmyslně jsme se proto vyhnuli výstavám obrazů a podobným vizuálním “kratochvílím” a chodili buď na vystoupení, nebo tam, kde se aspoň na některé z exponátů dalo sáhnout.
Možnost "osahat si" exponáty je důležitá. Kdybych měl parafrázovat známé čínské přísloví "obrázek vydá za tisíc slov", pak v našem případě "jedno sáhnutí vydá za tisíc slov". Je nám jasné, že ne vždy a ne všude to lze, ale co mám zkušenosti, tak pokud člověk slušně požádá, nebývá s tím zpravidla problém. Navíc někde jsme ani žádat nemuseli - když si personál všiml, že je Pavel nevidomý, tak nám sami nabídli (alespoň v rámci možností, které byly s ohledem na další účastníky Muzejní noci k dispozici) haptickou prohlídku některých exponátů.
Neméně důležitý je také individuální přístup. Původně jsme měli jít ve větší skupině, ale nakonec to dopadlo tak, že se všichni ostatní omluvili, takže jsme šli jen ve dvou a já mohl Pavlovi popisovat vše, co bylo potřeba tak, aby si mohl udělat co nejlepší představu o vystavených exponátech. Někdy je také potřeba delší čas na prohlídku, protože slovní popis exponátů - případně jejich haptická prohlídka - zabere víc času, než "podívání se". S čímž jsme naštěstí - i přes množství lidí, kteří se Muzejní noci účastnili - neměli problém (asi jsme si vybírali vhodná muzea, jinde byl prý docela nával). Šikovné mohou být také popisky či informace v Braillově slepeckém písmu, zvětšeném tisku či audio popisy exponátů, které by si mohl těžce zrakově postižený návštěvník v případě zájmu přehrát.
Toto vše se dá v ideálním případě zajistit domluvou s konkrétní institucí. Obzvlášť v případě, kdy se na návštěvu chystá větší skupina nevidomých či slabozrakých, je vhodné na tuto skutečnost pracovníky muzea, galerie, zámku, mlýna či jeskyně dopředu upozornit, aby s tímto počítali a prohlídku podle toho uzpůsobili (vyhradili si na ni delší čas, připravili exponáty k osahání, atp.). Co mám zkušenosti, tak pracovníci jsou velmi vstřícní a prakticky jsem se za svou praxi nesetkal s tím, že by nám někdo nevyhověl.
My jsme to riskli (nakonec jsme byli jen dva a navíc s dostatkem zkušeností, jak k takovéto akci přistoupit), ale pokud by podobný nápad mělo více nevidomých, jistě by bylo vhodné na to organizátory akce či pracovníky zapojených institucí upozornit, aby na to byli připraveni a výstavy lépe zpřístupnili.
Případně to může být motivace pro některé muzeum - připravit nějakou speciální akci pro nevidomé a nalákat je tak k účasti na Muzejní noci, ale nevím, nakolik by měli při tom množství lidí, kteří se Muzejní noci účastní, prostor ještě na de facto individuální prohlídky. No ale píšu to sem, třeba to někoho k něčemu inspiruje.
Děkujeme organizátorům jak noci muzejní, tak i té čekovací - na rovinu přiznávám, že pro mě osobně bylo čekování významnou motivací k tomu se na Muzejní noc vydat.
Tak zase někdy s Foursquare nebo Gowallou na viděnou ;-) A nemusí to být jen v muzeu, ale prakticky kdekoliv.
Fotogalerie
Související odkazy
Geolokační hru 