Ačkoliv tématika druhé světové války mě vždycky zajímala (knihy o našich letcích na západní frontě jsem jako kluk četl jak na běžícím pásu), o francouzském odboji jsem toho moc nevěděl. Proto mě velmi zaujala kniha Simona Mawera, která se právě této tématice věnuje.
Sedí na okraji otvoru v podlaze s nohama spuštěnýma ven do vzdušného víru. Jako by seděla na kameni u řeky, máčela si chodidla ve vodě a proud ji strhával. A už zhasíná červené světlo, rozsvěcí se zelené a pomocník zařve "GO!", na zádech cítí jeho ruku a skočí, vrhne se ze spartánského pohodlí v trupu letounu do rozbouřené temnoty nad Francií.
Marian Sutro (nebo Alice?, nebo Anne-Marie Laroche?), která za chvílí dopadne na francouzskou zem, je napůl Angličanka, napůl Francouzka. Francouzská sekce britských zvláštních jednotek ji vyšle do okupované Francie nejen pomoci domácímu odboji, ale splnit mnohem důležitější úkol: přesvědčit mladého fyzika Clémenta, jehož vědecký výzkum by spojenci rádi využili při vývoji atomové bomby, aby opustil svou zemi a odletěl do Anglie.
Simon Mawer se při psaní soustředil na hlavní hrdinku a vše se "točí kolem ní". O válce toho tedy nevíme o nic víc, než ona, včetně jejích myšlenek, pochyb, názorů či rozhodnutí, co v dané chvíli udělá. Nesetkáme se zde s technickými a faktografickými popisy událostí - žádné svazy bombardérů, uskupení letadlových lodí, masivní útoky pěchoty či tanků opravdu nečekejte. Je to boj "jedna proti všem", protože Marian za chvíli neví, komu může a komu nemůže věřit, kdo je spojenec a kdo zrádce.
Obzvlášť válečná Paříž je zde vykreslena značně depresivně a nebezpečí zde číhá na každém kroku a její pobyt zde jsem s Marian opravdu prožíval, měl radost i se bál tehdy, kdy se radovala či bála ona.
Vrátit se do Toulouse je jako opustit jeden kontinent, přeplout oceán a nechat se vyhodit na břeh druhého kontinentu, jiného světa. Jistě, jsou tu nebezpečí, ale taková, o kterých člověk ví, která lze vidět a zvážit, proti nimž se lze bránit jako proti infekci. To nástrahy Paříže jsou jako rakovina, neviditelná a zřejmě nevyléčitelná.
Jak to s Marian dopadne a zda a jak splní své poslání, vám pochopitelně neřeknu. Pokud vás to zajímá, knížku si kupte, dá se přečíst za jeden dva dny a i přes z mého pohledu trochu pomalejší rozjezd (pořádná akce začíná až ve Francii) je to dobré čtení.
Za poskytnutí reading copy děkuji Knize Zlín.
Žádné komentáře:
Okomentovat