Průzkum bude k dispozici po celý říjen, výsledky budou zveřejněny v listopadu 2009. Už teď se na ně těším ;-)
Pokud používáte screenreader - ať proto, že musíte, či jen k testování přístupnosti webů - najděte si chvilku - autoři tvrdí, že vyplnění dotazníku vám zabere přibližně 10 až 15 minut - a průzkumu se zúčastněte.
Já se na to právě chystám.
TidyRead může pomoci všechny tyto problémy vyřešit. Na webové stránce se pokusí najít hlavní obsah stránky (nutno podotknout, že poměrně úspěšně) a zobrazí jej ve vlastním prostředí v upravené podobě. TidyRead nabízí i možnost úpravy zobrazení - je možné změnit například barevné schéma, použitý typ písma či jeho velikost.
V současné době je k dispozici pro většinu používaných prohlížečů jako doplněk či bookmarklet. Já sám jej bezproblémově používám s Firefoxem.
Pokud máte potíže se čtením textů na webových stránkách, doporučuji TidyRead minimálně vyzkoušet. Na webu TidyRead.com je k dispozici i ukázkové video či možnost vyzkoušet si TidyRead i bez instalace.
Přístupnost webových stránek na mobilních zařízení za použití screenreaderu je u nás pole takřka neorané. Kolega Michal Jelínek proto přes prázdniny vyzkoušel, jaké jsou současné možnosti používání webu na mobilních telefonech, zpřístupněných screenreaderem Mobile Speak. Jak se mu zadařilo, se dozvíte v následujících odstavcích.
Slovo má Michal, kterému tímto děkuji za otestování i pěkný článek.
S nástupem ozvučených mobilních telefonů jsme se my zrakově postižení stali výrazně samostatnějšími. Není již potřeba žádat vidícího, aby přečetl došlou zprávu, oznamoval, od koho je nepřijatý hovor apod. Kromě psaní SMS a využívání seznamu kontaktů, šlo zadávat schůzky do kalendáře, pracovat s různými aplikacemi, ... kdo by si však tenkrát pomyslel, že k tomu přibude i možnost procházet webové stránky, a to podobně jednoduše jako na PC.
Poprvé jsem mobilní internet (přímo v mobilu, nikoli za použití počítače) použil v roce 2005. Tehdy jsme s přáteli hráli slovní hru, při které vznikl spor o určitý výraz. Encyklopedie po ruce nebyla. Proč tedy nevyužít telefon? Ač v té době internet nebyl nijak skvěle ozvučen, na Google se mi informaci najít podařilo.
Pak jsem mobil k připojení na internet využíval spíše jako modem k notebooku či pokusně k elektronickému zápisníku PAC Mate.
Doba a vývoj screen readeru ovšem pokročily. Když se mi nyní naskytla možnost prozkoumat, jak moc, těšil jsem se na další hračku. :-)
Začátek ovšem tak radostný nebyl. Po aktivování datového tarifu, který by mě při testování finančně nezruinoval, začaly problémy. Vše ovšem způsobeno mou netrpělivostí. Kdybych si hned zpočátku přečetl manuál, věděl bych, že webový prohlížeč, implementovaný v testovacím telefonu Nokia 6120 Classic, není mnou používanou verzí screen readeru Mobile Speak podporován. Po přeinstalování bylo vše v pořádku a mohl jsem začít.
Klávesnice mobilního telefonu je svým počtem tlačítek určitým způsobem omezující, proto nelze čekat sto procentní komfort jako u práce s počítačem, což platí i pro vidící.
Přístup Mobile Speaku, s kterým jsem práci na internetu zkoušel, je alespoň v základu podobný jako u běžného odečítače obrazovky.
Webovou stránku lze procházet šipkami nahoru a dolů, přičemž je obsah čten po řádcích a uživatel je upozorňován na jednotlivé prvky – odkazy, tlačítka, editační pole atd. Text stránky se nemusí procházet pouze šipkami, u delších textů by tento způsob byl příliš únavný, a tak je možné si spustit tzv. plynulé čtení. To lze kdykoli zastavit a ve vhodné chvíli opět navázat na místě, kde čtení skončilo.
Mobile Speak umožňuje pohyb nejen po samotném textu, ale i po celé řadě objektů. Pro přesunutí kurzoru na předchozí a následující zvolený objekt slouží šipky vlevo a vpravo. Volba typu se provádí číslicemi 2 – 8 (0 je pro skok na začátek a konec stránky, devítka spouští plynulé čtení, jednička je neobsazená). Každá z těchto číslic funguje jako přepínač, upřesňující typ objektu, mezi kterými se chce uživatel přepínat.
Pokud tedy na příklad stisknu poprvé číslo 4, je mi umožněno se pohybovat šipkami vlevo a vpravo současně po rámech i nadpisech. Pokud stisknu 4 podruhé, budu se pohybovat pouze po nadpisech. Třetí stisk je pro pohyb pouze po rámech.
První stisk číslice bývá obecný, dalšími stisky se upřesňuje konkrétní prvek. Takže na příklad první stisk číslice 3 umožní přepínání šipkami vlevo a vpravo po libovolných formulářových prvcích. Druhý stisk již požadavek upřesní na editační pole, třetí na tlačítka atd.
Dále je možné přecházet po seznamech, tabulkách, odstavcích, citacích, stejných či jiných prvcích, běžných odkazech, odkazech do této stránky, po všech typech formulářových prvků, grafice a také po dvou, pěti či deseti procentech obsahu stránky.
Kromě výše zmíněných pohybů lze využít funkci vyhledávání. Tu sice nabízí přímo browser, ale Mobile Speak pracuje s obsahem přece jen po svém, takže má i vlastní vyhledávání.
Uživatel má dále k dispozici historii procházení po stránce. Tou se lze krok po kroku vracet zpět tak, jak byla stránka procházena.
Číselná nastavení platí pouze do načtení další stránky. Pokud jsem se tedy na jedné stránce pohyboval po nadpisech a potvrdím zde odkaz, bude na nově načtené stránce nastaveno výchozí nastavení, kterým je pohyb po odkazech.
Ovládání tlačítka, zaškrtávacího pole a přepínače je jednoduché, stačí je potvrdit aktivační klávesou. Pro zápis do editačního pole je nutné na něj vstoupit, potvrdit ho, zapsat text a zadávání ukončit potvrzením. S rozbalovacím seznamem se pracuje podobně.
Při testování jsem se neomezil jen na statické čtení textu, ale snažil jsem se využívat různé služby. Velmi mě potěšil Google, kde jsem bez obtíží vyhledával, využíval GMail a pouštěl si oblíbené klipy na YouTube. Musím říct, že podpora Google pro mobilní zařízení je skvělá.
Také vyhledávání spojení na Idosu, hesel ve Wikipedii či zboží v katalogu Alza.cz bylo bezproblémové.
Odmyslím-li si omezení vycházející z malých rozměrů zařízení, nevidím zásadnější problém v práci s internetem, až na občasné nenačtení stránky a otravné upozorňování na nízký stav baterie, ozývající se v pěti vteřinových intervalech.
Obrovskou výhodu ovšem spatřuji v možnosti kdekoli, kde je signál, nalézt vlakové/autobusové spojení, jakoukoli informaci ve vyhledávači, číst si své oblíbené internetové noviny v dopravních prostředcích, ... Hlavní výhodu vidím právě v těchto oblastech. Vím, že jsou lidé, kteří přes telefon využívají internet velmi intenzivně, včetně ICQ a Skype, mě osobně po hodině a půl aktivního brouzdání bolela ruka. :-)
Na závěr sobě i všem ostatním uživatelům přeji více stránek uzpůsobených pro mobilní surfování.
Závěrečný díl o Zdendově soužití s Facebookem poslepu.
Jednou z klíčových funkcí Facebooku je samozřejmě hledání přátel a udržování vztahů s nimi. Prvotní hledání přátel je docela zajímavé. K identifikaci uživatelů slouží totiž Facebooku jejich mailové adresy. Podle nich je bezpečně rozeznává, a tak je pro něj nejjednodušší, když prohledá váš mailový adresář a zjistí, kdo z těch, s nimiž jste si kdy mailovali, je mu povědomý. Takové lidi vám pak navrhne jako přátele. Trošku jsem se ošíval, když mě Facebook požádal, abych mu sdělil hesla svých mailových schránek. Nějak jsem se zdráhal pustit ho až tolik do svého soukromí, ale naznal jsem, že to asi bude opravdu ten nejrychlejší způsob, jak zjistit, kdo na Facebooku už je a s kým se tedy dá přátelit. Facebook mě za tuto otevřenost odměnil přehledným seznamem kontaktů, kde u každého bylo fungující zaškrtávací políčko, kterým se potvrzovalo, zda tomuto kontaktu chci sdělit, že už i já jsem vstoupil mezi vyvolené. Záludné je ovšem tlačítko "poslat pozvánku všem z mého seznamu". Když toto tlačítko člověk stiskne, stane se šiřitelem spamu a zaplaví mailové schránky všech svých přátel i nepřátel bez rozdílu vyznání, jazykové příslušnosti i barvy pleti oznámením o tom, že si založil profil na Facebooku a že je nejvyšší čas, aby si ho založili i dotyční. Málokdo to opravdu ocení a tak na toto tlačítko pozor!
Orientace mezi přáteli již nalezenými a tedy pevně spojenými s vaším jménem také není vždy bezproblémová. Facebook vám po kliknutí na odkaz "přátelé" ukáže vždy jen hrstku z nich, přičemž dodnes nechápu, podle jakého klíče tuto hrstku sestaví. Možná to jsou lidé, kteří jsou právě také online. Když ale chcete najít někoho, koho tento výběr neobsahuje, není to vždy jednoduché a nepomůže ani odkaz "zobrazit vše", tedy alespoň mně nepomůže. Musíte se proklikat k vyhledávání a jeho nebo její jméno zadat, ale ani funkce vyhledávání není příliš přehledná. Výsledky nejsou označeny jasnými nadpisy, takže každé hledání je trochu kdo s koho, ale zatím jsem vždycky vyhrál já, jen to chce trochu trpělivosti a času. Ale myslím, že kdo se přihlásí k Facebooku, automaticky přijímá fakt, že ho to nějaký čas bude stát, ačkoliv bych se vsadil, že v "podmínkách užívání" o tom není ani slovo. I když kdo ví, umím si představit, že by někdo mohl tvůrce Facebooku zažalovat, že ho jeho aplikace připravila o dejme tomu půl roku života... Obdobný problém mívám i se zobrazováním přátel svých přátel. Ani tam se neukáží všichni a nepřišel jsem na to, jak je všechny nechat vylistovat.
Kromě sdílení obrázků, videí, odkazů, pocitů a dojmů s přáteli, se můžete na Facebooku také všelijak bavit. K oblíbeným zábavám patří například různé kvízy či ankety, jejichž úroveň bývá povětšinou v pravdě v měřítkách lidové zábavy. Z hlediska přístupnosti zrakově postiženým jsou ale docela pohodové. Člověk nejdřív odsouhlasí, že s jeho profilem bude pracovat externí aplikace, tedy právě takový kvíz či anketa nebo hra, a už se může testovat a hrát. Čistě ze zájmu jsem si udělal test "Jaký hudební nástroj se k tobě hodí?" a ačkoliv jsem neměl pocit, že by se jediná otázka týkala podstaty věci (např. jsem byl dotazován, jak je to s mým vztahem ke škole), skončil jsem s výsledkem, že se ke mně nejlépe hodí příčná flétna, jsem prý ladný flétnista a někam to určitě dotáhnu. Nakonec proč ne, mohlo to dopadnout hůř, třeba s vozembouchem bych se asi tak snadno nesmířil. Samotný kvíz fungoval tak, že k otázkám bylo několik odpovědí, které byly opatřené zaškrtávacími přepínači. Na té, která se ke mně nejlépe hodila, stačilo zmáčknout mezerník a ona se vybrala. Žádný problém. Malinko záludné bylo vlastní ukončení kvízu. Jelikož je Facebook sociální síť, kde optimální je všechno se všemi sdílet, navrhne vám po zodpovězení poslední otázky, abyste napsali jména těch, kteří by si podle vás tento kvíz měli určitě také udělat. Vždycky jsem se v tom zamotal a těžko se to obchází, ale při troše štěstí lze v té spleti najít nenápadné tlačítko "pokračovat na výsledek".
Na konec má přijít vždy to nejlepší, a tak říkám, že nejlepší bude, když si prostě Facebook vyzkoušíte na vlastní kůži. Doufám, že z mého článku vyplynulo, že Facebook se dá docela dobře zvládnout i poslepu. Možná si nebudete úplně vždy jistí, co která funkce přesně dělá, ale co na tom, když něco nevyjde. To říkám z pozice člověka, který s počítačem většinou nerad experimentuje a drží se zavedených a osvědčených rutinních úkonů. Ale Facebook mě nějak docela zaujal, a ačkoliv běžně většinou odmítám klikat na odkazy, jejichž významem si nejsem naprosto jistý, Facebook je zvláštní výjimka. A ačkoliv se samozřejmě toto virtuální scházení s přáteli nemůže vyrovnat poctivé schůzce naživo, má to cosi do sebe a myslím, že se docela vyplatí si profil alespoň založit. Pokud máte totiž třeba někoho, s kým už jste se dlouho neviděli, a rádi byste s ním opět navázali kontakt, je velice pravděpodobné, že ho na Facebooku najdete nebo on vás. A představte si, že potkáte někoho milého, s nímž si kromě jména nestihnete vyměnit žádné další kontakty. Pokud je na Facebooku, máte šanci, že se znovu sejdete.
Tak držím palce, přeju štěstí a jdu si vypít virtuální Plzničku, kterou mi jeden z přátel na Facebooku poslal. I to je totiž v této aplikaci možné.
Takže NA ZDRAVÍ!
Autorem článku je můj nevidomý kamarád a kolega Zdeněk Rybák.
