Poslepu.cz na novém URL

Od ledna 2014 najdete blog na adrese poslepu.cz.

středa 31. října 2012

Automatická kontrola přístupnosti dokumentu v MS Wordu 2010

Přístupnost dokumentů je v současnosti stále trochu opomíjené téma. S jejich narůstajícím počtem je ale zřejmé, že i jejich přístupnosti bude třeba věnovat pozornost. A to minimálně stejnou, jako přístupnosti webu.

Vzhledem k jejich množství bude třeba kontrolu jejich přístupnosti nějakým způsobem zautomatizovat, protože není možné manuálně testovat každý dokument. Manuální kontrola je s ohledem na dnes běžně publikovaný počet dokumentů nereálná a tak chtě nechtě (byť s tím ještě nejsem vnitřně úplně ztotožněn), přichází ke slovu automatická kontrola. Ta sice nemusí odhalit všechny nedostatky, ale může autorovi - nebo tomu, kdo přístupnost dokumentu kontroluje - pomoci pohlídat některé věci, které by mu při manuální kontrole mohli uniknout. Automatická kontrola vyžaduje zodpovědnou interpretaci výsledků - což bohužel nebývá vždy pravidlem a zde právě vidím jedno ze slabých míst tohoto způsobu testování.

Přístupnost dokumentu by dle mého názoru měla být v první řadě starost jeho autora. Pokud autor na přístupnost myslí už při tvorbě dokumentu, neměl by být výsledkem testu přístupnosti nijak zaskočen. Skutečnost je ale taková, že autoři bohužel často nemají dostatečné znalosti, jak přístupné dokumenty tvořit (a občas mi přijde, že můžeme vynechat i to přídavné jméno přístupné) a dokumenty mnohdy vypadají, jako by je někdo napsal na psacím stroji - v dokumentu chybí strukturování, textové alternativy, je plný nadbytečných formátovacích znaků, mezer, atp. Což jsou všechno věci, které přístupnost dokumentu hodně komplikují.

Reklamní vsuvka: Jednou z možností, jak potřebné znalosti získat, je třeba naše Školení tvorby přístupných dokumentů.

Accessibility checker (Zkontrolovat usnadnění)

Microsoft Word nabízí pro automatickou kontrolu jednoduchý nástroj, který umožní zkontrolovat některé (ale zdaleka ne všechny) potencionální problémy s přístupností. Zatímco v anglické verzi se nástroj pro kontrolu přístupnosti jmenuje poměrně výstižně - Accessibility Checker, česky byl tento nástroj pojmenován ne úplně intuitivně jako Zkontrolovat usnadnění. Najdeme jej pod položkou Soubor - Informace - Zkontrolovat problémy - Zkontrolovat usnadnění.

Co vše Accessibility Checker kontroluje?

Jak už jsem zmínil výše, Accessibility Checker otestuje některé vybrané problémy technického charakteru, které mohou působit potíže s přístupnosti. Nalezené (potencionální) problémy jsou rozděleny do tří skupin: chyby, varování a tipy.

Chyby

Jedná se o zásadní nedostatky, které mohou práci s dokumentem výrazně zkomplikovat. Pokud uživatelům nechcete komplikovat život, pak

  • všem objektům přiřaďte relevantní textovou alternativu.
  • V tabulkách korektně vyznačte záhlaví sloupců.
  • Rozsáhlých dokumentech strukturujte pomocí stylů.
Varování

Problémy, vyznačené jako varování, mohou uživatelům působit při práci s dokumentem potíže. Accessibility checker vás proto upozorní, pokud porušíte některé z následujících pravidel:

  • odkazy mají smysluplné textové popisky.
  • Tabulky mají jednoduchou strukturu (tzn. tabulky jsou obdélníkové tabulky bez sloučených buněk, rozdělených buněk nebo vložených tabulek).
  • V tabulkách nejsou prázdné řádky nebo sloupce.
  • V dokumentu nejsou použity řetězce prázdných znaků (například mezer či tabulátorů).
  • Nadpisy nejsou příliš dlouhé.
  • Na stránkách nejsou použity plovoucí objekty.
Tipy

Následující návrhy, zařazené ve skupině tipy, neřeší přímé problémy s přístupností, ale mohou pomoci přístupnost ještě více zlepšit.

  • Vložený audio nebo video záznam obsahuje skryté titulky.
  • Pokud jsou použity tabulky pro rozvržení obsahu na stránce, pak jsou strukturovány tak, aby nekomplikovaly navigaci.
  • V dokumentu nejsou použity vodoznaky.
  • V dokumentu je dodržena hierarchie nadpisů.

Úskalí nástroje aneb na co si dát pozor

Jistě by se dalo polemizovat o zařazení toho kterého pravidla do konkrétní skupiny - ze stávajícího návrhu je zřejmé cílení nástroje na kontrolu požadavků primárně na nevidomé uživatele - ale i přesto platí, že jakýkoliv nástroj, který může pomoci zlepšit přístupnost, je dobrý.

Stejně tak překlad pravidel do češtiny není v některých případech moc srozumitelný, proto jsem do části Související odkazy v závěru tohoto příspěvku zařadil i odkazy na anglické stránky k tomuto nástroji.

Je třeba také mít na paměti, že nástroj kontroluje technickou stránku věci - tzn. je schopen například zjistit, zda v dokumentu používáte styly pro nadpisy, ale už není schopen zjistit, zda nadpisy jsou smysluplné či výstižné.

Všechna tato omezení je třeba mít při práci s nástrojem na paměti, jinak to nebude dobrý sluha, ale zlý pán ;-)

Jak probíhá kontrola

Po spuštění nástroje dojde k otestování přístupnosti. V pravé části okna je zobrazen panel Kontrola usnadnění a v něm se zobrazí Výsledky kontroly. Pokud se zde nějaké Chyby, Upozornění či Tipy objeví, je třeba jim věnovat pozornost a případné problémy vyřešit. Nástroj pracuje on-the-fly, tzn. pokud si necháte panel Kontroly usnadnění otevřený a budete chyby přímo opravovat, nástroj bude na vaše úpravy reagovat a pokud vaším zásahem dojde k odstranění chyby, Accessibility checker na Vaši opravu hned zareaaguje a upozornění na chybu zmizí.

Videoukázka

Až tedy příště napíšete nějaký dokument ve Wordu, nechte si jej tímto nástrojem zkontrolovat a opravte případné chyby, na které Vás tento nástroj upozorní. I přesto, že nástroj má své limity, může Vám pomoci dokument lépe zpřístupnit.

Nástroj Accessibility checker (Zkontrolovat usnadnění) lze použít i v dalších programech MS Office, konkrétně v Excelu a PowerPointu.

Související odkazy

úterý 30. října 2012

5 let POSLEPU

Přesně před 5 lety jsem napsal první příspěvek na tento blog. Ještě nebyl o přístupnosti - jednalo se o takové symbolické vykopnutí a zkoušku sebe sama, zda se do psaní vůbec pustím (nejhorší je začít, pak už to většinou jde samo ;). Od té doby se na POSLEPU objevilo 230 příspěvků, zaměřených na tématiku přístupnosti webu, kompenzační pomůcky a asistivní technnologie pro uživatele se zrakovým postižením. Ty jsem napsal buď sám, nebo někdo z kolegů (druhým nejaktivnějším přispěvatelem je Roman Kabelka).

Protože mě zajímalo, které příspěvky byly nejčastěji zobrazované a pro čtenáře nejatraktivnější, tak jsem kouknul do Google Analytics a zjistil toto:

  1. Eliška - další kvalitní český hlas
  2. Přístupnost internetového bankovnictví - ČSOB Internet Banking 24
  3. Jak přístupně strukturovat webovou stránku pomocí nadpisů – praktický návod
  4. Je definování velikosti písma v pixelech stále ještě vážný problém?
  5. Zuzana - nový český hlas

Jak už to tak bývá, tak "vyhrál" příspěvek, který mi ani nedal moc práce - jedná se vlastně jen o stručné upozornění na existenci syntézy Infovox Desktop s českým hlasem Eliška.

Z hlediska ocenění lze za nejúspěšnější rok považovat rok 2009, kdy jsem si do sbírky přidal hned dvě ceny. První za nejlepší blog neziskové organizace, kterou jsem obdržel na konferenci Online marketing pro neziskovky, druhou pak bylo 3. místo v kategorii děl uveřejněných na internetu v soutěži Cena vládního výboru pro zdravotně postižené občany.

V roce 2010 jsem pak k blogu přidal i YouTube kanál POSLEPU, na kterém najdete videoukázky práce s webem a asistivními technologiemi. Nejvíce zobrazení má video, v němž Roman Kabelka prakticky předvádí jak se programuje poslepu.

Ačkoliv by se zdálo, že v přístupnosti už není za ty roky co řešit, opak je pravdou a přístupnost je dnes možná ještě větší výzvou, než před těmi cca 12 lety, kdy jsme s ní tady začínali.

Zatímco tenkrát byl web jen "text, odkaz, obrázek a sem tam nějaký jednoduchý formulář" a asistivní technologie toho z dnešního pohledu moc neuměly (o nějaké práci s nadpisy si mohli nevidomí nechat jen zdát), dnes je web multimediální prostor, kde se můžeme setkat prakticky s jakýmkoliv typem obsahu. Jsou zde dynamické webové aplikace, dokumenty, formuláře, obsah tvořený uživateli, atp. A to vše by rádi používali i lidé se zdravotním handicapem, protože web je prakticky jediné místo, kde mohou řadu činností vykonávat samostatně a nemusí se spoléhat na pomoc někoho druhého. Zlepšují se asistivní technologie, objevují se nové pomůcky či postupy, jejichž cílem je kompenzovat nějaký druh postižení.

Rozhodně je tedy stále co testovat, o čem psát a co se snažit zlepšovat. Nejméně dalších pět let ;)

Čtenářům POSLEPU přeji spoustu zajímavých a informačně bohatých příspěvků, kolegům, kteří na blog příležitostně píší, pak hodně inspirace (aby psali ještě víc ;-) a ať jim jde (a mně taky ;) psaní od ruky ;-)

A vám všem DÍKY - jsem rád, že POSLEPU čtete.

pondělí 29. října 2012

Nevidomí a dotykové ovládání poslepu

V polovině října jsem zde publikoval svou reakci na reportáž České televize "Opravdu jsou nevidomí z dotykových displejů bezradní?". Svůj příspěvek jsem zakončil pozváním redaktorů ČT k nám do Brna, pokud by chtěli natočit reportáž o tom, jak je to s dotykovým ovládáním poslepu ve skutečnosti.

Zatím nikdo nepřijel, ale už to možná ani nebude třeba, protože s rozumnou a realitě odpovídající reportáží o dotykovém ovládání poslepu včera přišlo Živě.cz v reportáži Týden Živě 199: Jak používá tablet nevidomý. Hostem Jakuba Čížka byl můj kolega Roman Kabelka, kterého určitě z POSLEPU znáte a který v reportáži pěkně popovídal o přístupnosti, znovu zmínil i některá úskalí dotykových displejů (ne každému mohou vyhovovat) a na závěr na několika příkladech prakticky předvedl, jak pracuje s iPadem.

Tak se na to mrkněte, Roman začíná v 21:37.

Pokud by vás toto téma zajímalo více, pak zajímavou úvahu s názvem Nevidomí a dotykové telefony, bezradní či ne? napsal Pavel Ondra - další aktivní nevidomý uživatel dotykových zařízení.

neděle 28. října 2012

Apple jako kompenzační pomůcka pro zrakově postižené - 7. díl

Změny v pracovním prostředí a jednoduché vyčítání oken

Dnes ještě za čerstva se přeučíme to, co jsme si minule pěkně vysvětlili, neboť v nedávno vyšlé nové verzi systému OS X 10.8 Mountain Lion došlo ve stavových nabídkách ke změnám. Dojde ovšem i v tomto díle na nové dovednosti - popíšeme si způsob základního vyčítání oken.

Nové stavové nabídky

Zkráceně řečeno, ve verzi OS X 10.8 Mountain Lion došlo ke sloučení oblasti stavových nabídek a Spotlightu a přibylo ještě něco navíc. Nyní tedy opakovaným stiskem VO+M se přepínáme pouze mezi aplikačními nabídkami a stavovými nabídkami, při čemž při vstupu do stavových nabídek se vždy nacházíme na té ikoně, která byla posledně vybrána. Spotlight je tak jednou z ikon ve stavových nabídkách. Vedle něj nově můžeme najít ikonu oznamovacího centra, což je dialog schraňující na jednom místě informace o důležitých událostech v systému a aplikacích. Budeme se o něm více bavit dále.

Každou z nabídek nyní nelze rozbalit jednoduše šipkou dolů, musíme k tomu využít příkaz pro kliknutí na položku - VO+Mezerník. Nic zásadního se ale dále v ovládání stavových nabídek a Spotlightu nemění a platí o jejich funkčnosti to, co jsme si popsali v minulém díle. Používáme-li ke vstupu do Spotlightu klávesovou zkratku CMd+Mezerník, žádnou změnu ani nezaznamenáme.

Přece jen ještě jedné pozitivní změny si můžeme povšimnout a to zpřístupnění stavových nabídek aplikací třetích stran. Padá tedy bariéra nemožnosti ovládat rychle DropBox či Skype. Ikony aplikací, které mají svoji stavovou nabídku lze nalézt v levé části stavových nabídek.

Standardní kurzory v OS X

Dříve než si popíšeme, jak vyčítat obsah na obrazovce a jak se v něm efektivně pohybovat, je vhodné se zmínit o kurzorech, s kterými se v OS X můžeme setkat a jak ovlivňují navigaci po obrazovce. První z nich je ukazatel myši, který se v základním nastavení pohybuje nezávisle na ostatních dvou kurzorech, proto jeho chování nebudeme v tuto chvíli brát v úvahu.

Druhý z nich je systémový kurzor nebo také v terminologii nápovědy VoiceOveru "zaměření z klávesnice", my však jej budeme nazývat fokus, neboť je to blíže anglickému originálu "Keyboard focus". Ten primárně ovládáme klávesou Tabulátor, resp. Shift+Tabulátor, kdy fokus přechází po položkách v tzv. kruhu tab order. V případě, že v rámci ovládacího prvku zaměřeného fokusem lze pozici dále upřesňovat kurzorovými šipkami, budeme o takové pozici hovořit jako o pozici kurzoru (v terminologii nápovědy též "ukazatel"), neboť se jedná o zažitý pojem, mluvíme-li např. o kurzoru v textových polích. Prakticky to tedy funguje tak, že pokud začneme na klávesnici psát, vkládá se text do ovládacího prvku zaměřeného fokusem na příslušnou pozici kurzoru. Pokud se fokus nachází na tlačítku, zaškrtávacím políčku nebo jiném klikatelném ovládacím prvku, používáme k jeho aktivaci mezerník, což je ostatně stejné jako v systému Windows. Existuje-li v aktuálním okně, resp. dialogu, výchozí tlačítko, aktivujeme jej odkudkoli Enterem.

VoiceOver kurzor

Protože navigace pomocí tabulátoru funguje spolehlivě pouze v dialozích a pomocí tabulátoru se nelze donavigovat na prvky, které jsou reálně jenom pro čtení, existuje pro vyčítání veškerého obsahu tzv. VoiceOver kurzor, jenž používáme při zapnutém VoiceOveru. Je to vždy oblast uživatelského rozhraní, kterou VoiceOver naposledy přečetl. Tato oblast je též pro přehlednost na obrazovce vizuálně ohraničena orámováním. Základní pohyb VoiceOver kurzoru provádíme klávesovými zkratkami VO+Šipka doprava pro přechod na následující prvek uživatelského rozhraní a VO+Šipka doleva pro přechod na předchozí prvek. Postupným posouváním VoiceOver kurzoru si můžeme přečíst celý obsah aktuální oblasti okna. VoiceOver kurzor přechází nejen přes ovládací prvky jako tlačítka, editační pole a vyskakovací tlačítka, ale i přes statický text, obrázky, indikátory průběhu apod. Kliknutí VoiceOver kurzoru na prvcích, jako jsou tlačítka nebo zaškrtávací políčka, provádíme již známou klávesovou zkratkou VO+Mezerník.

Jelikož v základním nastavení se fokus a VoiceOver kurzor navzájem následují a stejně tak pozice kurzoru s VoiceOver kurzorem, je v zásadě jedno, s kterým s kurzorů pohybujeme. To, že fokus následuje VoiceOver kurzor, můžeme s výhodou využít a pokud např. chceme-li do nějakého editačního pole vpisovat, stačí na něj přesunout VoiceOver kurzor. Na tomto místě se může zdát, že je jedno, zda tlačítko stiskneme samotným mezerníkem nebo v kombinaci s klávesami VO. Není tomu ale tak. Jednak se mohou vyskytnout situace, kdy samotný mezerník klik neprovede, zatímco VO+Mezerník ano a jednak se při ovládání složitějších funkcí setkáme s případy, kdy je nutné fokus a VoiceOver kurzor rozpojit, proto je dobré si na příkaz VO+Mezerník zvyknout.

Interakce s oblastmi obsahu

VoiceOver kurzor umí pomocí tzv. interakce prozkoumávat blíže obsah prvků uživatelského rozhraní. Stiskneme-li VO+Shift+Šipka dolů, zahájíme s prvkem interakci neboli zanoříme se do aktuálního prvku či oblasti a pohybujeme se následovně výše zmíněnými příkazy VO+Šipka doleva a VO+Šipka doprava jen v rámci oblasti, do níž jsme se zanořili. Pokud chceme interakci ukončit a vrátit se na předchozí úroveň zkoumání obsahu na obrazovce, stiskneme VO+Shift+Šipka nahoru.

Pomocí příkazů pro interakci se tak můžeme zanořit do oblastí obsahu, jako jsou panely nástrojů, tabulkové seznamy, editační pole nebo obsah ve formě webové stránky, ale i do jednoduchých prvků uživatelského rozhraní, u nichž si chceme pouze podrobnějším zkoumáním upřesnit, jak se co píše.

Podcast

V podcastu k dnešnímu dílu si prakticky ukážeme, jak VoiceOver kurzor můžeme použít k vyčtení informací z dialogu O tomto Macu a z oznamovacího centra, u něhož si názorně ukážeme interakci s oblastmi obsahu.

Podcast ve formátu mp3 (9 MB).

Autorem článku i podcastu je Roman Kabelka.

Další díly seriálu

pátek 26. října 2012

Přečetl jsem: Simon Mawer - Dívka, která spadla z nebe

Ačkoliv tématika druhé světové války mě vždycky zajímala (knihy o našich letcích na západní frontě jsem jako kluk četl jak na běžícím pásu), o francouzském odboji jsem toho moc nevěděl. Proto mě velmi zaujala kniha Simona Mawera, která se právě této tématice věnuje.

Sedí na okraji otvoru v podlaze s nohama spuštěnýma ven do vzdušného víru. Jako by seděla na kameni u řeky, máčela si chodidla ve vodě a proud ji strhával. A už zhasíná červené světlo, rozsvěcí se zelené a pomocník zařve "GO!", na zádech cítí jeho ruku a skočí, vrhne se ze spartánského pohodlí v trupu letounu do rozbouřené temnoty nad Francií.

Marian Sutro (nebo Alice?, nebo Anne-Marie Laroche?), která za chvílí dopadne na francouzskou zem, je napůl Angličanka, napůl Francouzka. Francouzská sekce britských zvláštních jednotek ji vyšle do okupované Francie nejen pomoci domácímu odboji, ale splnit mnohem důležitější úkol: přesvědčit mladého fyzika Clémenta, jehož vědecký výzkum by spojenci rádi využili při vývoji atomové bomby, aby opustil svou zemi a odletěl do Anglie.

Simon Mawer se při psaní soustředil na hlavní hrdinku a vše se "točí kolem ní". O válce toho tedy nevíme o nic víc, než ona, včetně jejích myšlenek, pochyb, názorů či rozhodnutí, co v dané chvíli udělá. Nesetkáme se zde s technickými a faktografickými popisy událostí - žádné svazy bombardérů, uskupení letadlových lodí, masivní útoky pěchoty či tanků opravdu nečekejte. Je to boj "jedna proti všem", protože Marian za chvíli neví, komu může a komu nemůže věřit, kdo je spojenec a kdo zrádce.

Obzvlášť válečná Paříž je zde vykreslena značně depresivně a nebezpečí zde číhá na každém kroku a její pobyt zde jsem s Marian opravdu prožíval, měl radost i se bál tehdy, kdy se radovala či bála ona.

Vrátit se do Toulouse je jako opustit jeden kontinent, přeplout oceán a nechat se vyhodit na břeh druhého kontinentu, jiného světa. Jistě, jsou tu nebezpečí, ale taková, o kterých člověk ví, která lze vidět a zvážit, proti nimž se lze bránit jako proti infekci. To nástrahy Paříže jsou jako rakovina, neviditelná a zřejmě nevyléčitelná.

Jak to s Marian dopadne a zda a jak splní své poslání, vám pochopitelně neřeknu. Pokud vás to zajímá, knížku si kupte, dá se přečíst za jeden dva dny a i přes z mého pohledu trochu pomalejší rozjezd (pořádná akce začíná až ve Francii) je to dobré čtení.

Za poskytnutí reading copy děkuji Knize Zlín.

čtvrtek 25. října 2012

Nové verze screen readeru JAWS

Tento týden byly vydány hned dvě verze screen readeru JAWS. Pojďme se společně podívat, jaké novinky svým uživatelům přinášejí.

JAWS 14

V pondělí 22. října 2012 oznámil Freedom Scientific uvolnění verze 14. Její asi nejvíce očekávanou novinkou je podpora Windows 8. Freedom Scientific v posledním roce úzce spolupracoval s Microsoftem a upravili JAWS tak, aby s Windows 8 co nejlépe spolupracoval. Ozvučena je tedy jak nová úvodní obrazovka či aplikace jako e-mail, prohlížeč či kalendář.

Mezi další novinky patří nové hlasy Vocalizer Direct od Nuance. Ty nabízejí vyšší kvalitu a rychlejší odezvu oproti původním hlasům (v praxi to znamená, že Zuzana má teď lepší odezvu i v situacích, kdy předtím "nestíhala").

Flexible web umožňuje uživatelům uzůsobit si webové stránky tak, aby se co nejrychleji dostali k tomu, co potřebují, a nebo si ze stránek odstranili to, co nepotřebují.

JAWS 14 také přináší lepší podporu standardu WAI-ARIA a poradí si tak lépe se stránkami, které tento standard používají.

Další informace k JAWSu 14

JAWS 13 CZ

V úterý jsme pak v GALOPu uvolnili českou verzi screen readeru JAWS 13. Ta kromě desítek drobných vylepšení obsahuje řadu užitečných novinek jako je například funkce Rozpoznání textu z obrázků, další lokalizované zdroje ve funkci Prozkoumat či nové skupinové klávesové zkratky pro práci s tabulkami.

O některých novinkách jste se mohli dovědět z prezentace na letošním Tmavomodrém festivalu, z níž existuje i audio záznam. Podrobněji vás s novinkami JAWSu 13 seznámím v sérii článků zde na blogu.

Další informace k JAWSu 13

Tak si JAWS stáhněte, vyzkoušejte, co vše umí a proč patří mezi nejoblíbenější screen readery na celém světě.

úterý 23. října 2012

Umíš vytvořit (přístupný) přehrávač ve Flashi? A byl bys, prosím, ochoten mi pomoci?

Stále častěji se na mě v poslední době obracejí mí nevidomí klienti či kamarádi, kteří mají problémy s flashovými přehrávači videa na nejrůznějších webech. A bohužel i na takových, které by měly být ze své podstaty přístupné komukoliv (Český rozhlas, ČT24, atp.).

Momentálně je situace v této oblasti značně roztříštěná a nepřehledná.

  • Přehrávání videa lze v jednom prohlížeči spustit, ale v jiném ne.
  • Přehrávání videa lze sice spustit, ale další ovládací prvky přehrávače nejsou přístupné.
  • Některé přehrávače s jedním screen readerem fungují, ale s jiným ne.

A určitě jsem na nějakou kombinaci zapomněl ;-)

Samozřejmě mohu provozovatelům napsat, ať si to dají do pořádku, ale bez toho, aniž bych jim poradil, jak konkrétně mají ten přehrávač zpřístupnit, tento postup bohužel nefunguje (ověřeno praxí :-(

Já sám ve Flashi neumím. Proto bych se rád zeptal, zda mezi čtenáři POSLEPU (či mezi jejich kamarády, kolegy, spolupracovníky atp.) není někdo, kdo by uměl takový přehrávač ve Flashi vytvořit.

Napsali bychom pak společně krátký tutoriál, na co si dát při tvorbě flashového přehrávače pozor a co vše vzít v potaz, aby takový přehrávač byl přístupný.

Pokud byste měl někdo čas a chuť mi s tím pomoci, napište mi, prosím, do komentářů nebo přímo na radek.pavlicek@gmail.com.

Děkuji.

čtvrtek 11. října 2012

Opravdu jsou nevidomí z dotykových displejů bezradní?

Ale kdepak. Naprosto normálně s nimi mohou pracovat a dnes pro ně nejsou dotykové displeje překážkou. Samozřejmě za předpokladu, že použijí vhodnou asistivní technologii, která jim práci s dotykovým displejem umožní (což ale platí o všech pomůckách, založených na výpočetní technice).

Česká televize ve středu 10. 10. 2012 odvysílala reportáž Nevidomí jsou z dotykových displejů bezradní, obsahující řadu zavádějících tvrzení, která bych rád uvedl na pravou míru. Celkově mně reportáž vyznívá tak, jak se píše v prvním odstavci: “Řada výrobců zapomíná na nevidomé, přístroje s dotykovým displejem jsou pro ně fakticky neovladatelné. Nadějí by pro ně mohla být speciální technologie Sensek, kterou by mohly být tablety vybaveny v následujícím roce.”

A také tak, že ČT hledá problém někde, kde vlastně vůbec není a trh už jej dávno vyřešil.

Začněme hned titulkem reportáže. Jsou nevidomí z dotykových displejů bezradní? Někteří možná ano (viz ti dva pánové na začátku reportáže), ale myslím že v obecné rovině rozhodně nijak víc, než z běžného (nepřizpůsobeného) počítače či mobilního telefonu. Ty je totiž také třeba pro to, aby s nimi mohl nevidomý člověk pracovat, doplnit asistivní technologií, která to umožní. V případě nevidomých uživatelů se typicky jedná o screen reader, doplněný hlasovou syntézou, eventuálně hmatovým zobrazovačem. Tyto technologie zajišťují to, že nevidomý člověk je pak schopen s běžným počítačem, notebookem, tabletem nebo telefonem pracovat. Nejedná se o nic zvláštního ani převratného, tyto technologie už jsou tady docela dlouhou dobu.

Úplně stejně bych totiž mohl napsat, že nevidomí jsou bezradní z běžných osobních počítačů, vozíčkáři z běžných automobilů, atp. A měl bych pravdu. Protože pokud si je (nebo jim je někdo) nepřizpůsobí, tak jsou pro ně celkem pochopitelně nepoužitelné. Na tom není nic překvapivého ani divného. Titulek reportáže se v nás ale bohužel snaží vyvolat dojem, že zařízení s dotykovými displeji jsou obecně pro nevidomé uživatele nepoužitelné a ti jsou z nich bezradní.

V úvodu reportáže se říká “řada výrobců zapomíná na nevidomé a dotykové přístroje jsou pro ně fakticky neovladatelné”. Toto tvrzení se snaží potvrdit to, co už naznačuje titulek, tedy problematičnost dotykového ovládání pro nevidomé. Nevím, jak je ta řada dlouhá, ale když to otočíme, tak majoritní operační systémy (iOS a Android) jsou už dnes pro nevidomé přístupné out-of-the-box a pokud si nevidomý uživatel vybere některý z nich, tak s ním může prakticky bez obtíží pracovat. Pokud si vybere nějaký jiný (nepřístupný), tak je to jeho (špatná) volba, za kterou mu ale nikdo nemůže, protože přístupná zařízení na trhu jsou.

Další tvrzení “Bez hlasového ovládání je nemají šanci používat.” také neodpovídá realitě. Nevidomí uživatelé k ovládání výpočetní techniky nepotřebují hlasové ovládání (tedy technologii, pomocí níž budou počítači zadávat příkazy hlasem), ale hlasový výstup (tedy technologii, která jim naopak bude informace z obrazovky číst).

Tvrzení o problematičnosti dotykového ovládání nám mají potvrdit i dva nevidomí pánové. Ten první používá přes deset let staré systémy, protože výrobci podle něj na nevidomé zapomínají a práci s dotykovým displejem si představit nedokáže. Druhý pán se kvůli trendu dotykových displejů cítí být na okraji společnosti. Naprosto seriózně by mě zajímalo, zda oba dva pánové měli možnost (a chuť) si někým znalým věci nechat ukázat ovládání přístroje s dotykovým displejem poslepu a vyzkoušet si, jak to funguje. Mám za to, že ne. Protože kdyby ano, tak by takto mluvit nemohli.

Nyní se reportáž otáčí do pozitivního duchu v tom, že někteří přední výrobci dotykových zařízení na nevidomé myslí a stále zdokonalují systém hlasového ovládání. Následuje ale ukázka hlasového výstupu, konkrétně screen readeru Voice Over.

Pokračujeme informací o tom, že některé tablety či dotykové telefony dokáží nevidomým zprostředkovat přes 90 % veškerého obsahu. Tady by mě docela zajímalo, proč zrovna 90 %? Z jakého průzkumu či studie toto číslo vychází?

Revolucí má pak být dotyková technologie Sensek. "To funguje tak, že se dotýkáte běžného hladkého skla, ale ten pocitový vjem je, jako byste se dotýkali nějaké struktury," upřesnil šéfredaktor počítačového portálu David Polesný. Asi jsem málo důvtipný, ale mně tedy David nic neupřesnil, tato věta mi přijde naprosto vytržená z kontextu a vůbec jsem z reportáže nepochopil, jak má tato technologie fungovat a pomoci nevidomým.

Pěknou tečkou na závěr, která to ale nezachrání, je pak otevření mého blogu na iPadu (děkuji za reklamu ;-). Jen ho asi bohužel ti, co reportáž připravovali, nečetli, protože jinak by se třeba v seriálu od Romana Kabelky iPad: standard přístupnosti dotykových zařízení dočetli, jak že to s tím dotykovým ovládáním poslepu vlastně je.

A ještě by si to mohli i prohlédnout na videu, které obsahuje i ukázku toho, jak si na iPadu pustit právě ČT24.

Shrnutí

Shrňme si tedy, co jsme se z reportáže dozvěděli. Nevidomí jsou z dotykových displejů bezradní a někteří se kvůli nim dokonce cítí být i na okraji společnosti, protože většina výrobci na nevidomé zapomíná. Naštěstí někteří přední výrobci na nevidomé myslí a jejich zařízení jim dokáží zprostředkovat až 90 % veškerého obsahu. Zachránit situaci by pak měla technologie Sensek, o které jsme se v reportáži dozvěděli ale jen to, že když se dotýkáme běžného hladkého skla, tak máme pocitový vjem takový, že se dotýkáme nějaké struktury.

A jaká je skutečnost?

Samozřejmě nic není černobílé a jistě se najdou mezi nevidomými uživateli tací, kterým dotykové displeje z nějakého důvodu vyhovovat nebudou (ale takové uživatele najdeme i mezi lidmi bez zrakového hendikepu).

Dle mého názoru je důležité vědět, že s dotykovým displejem je možné už dnes pracovat i poslepu, že uživatelé mají dokonce na výběr z několika možností, jak si přístroje s dotykovým ovládáním zpřístupnit a nemusí čekat na Sentek. To, že se způsob práce liší od zaběhnutého ovládání z klávesnice a to, že nemusí vyhovovat každému, je pochopitelné.

Pravdou je, že o dotykové ovládání je mezi nevidomými uživateli velký zájem. Když jsme tuto tématiku zařadili do programu loňských doprovodných aktivit Tmavomodrého festivalu, praskal sál ve švech. Nevidomý Matěj Plch se tématice přístupnosti Androidu soustavně věnuje už dva roky a publikuje o tom na www.blind-android.cz. Můj nevidomý kolega Roman Kabelka si na letošní WebExpo už ani notebook nebral a veškeré prezentování přístupnosti zvládl s iPadem, iPhonem a hmatovým zobrazovačem. Nevidomý Pavel Ondra, šéf accessibility.gug.cz, už vystřídal několik telefonů s dotykovým ovládáním. A tak bych mohl pokračovat.

Proto mi přijde docela škoda, že reportáž nebyla pojata v opačném duchu a naopak neukázala, co všechno už lze dnes poslepu s dotykovým displejem dělat a namotivovala tak i další nevidomé lidi, kteří se z nějakého důvodu dotykového ovládání bojí, aby si je vyzkoušeli a začali je používat.

Trochu se obávám, že tato reportáž bude mít účinek přesně opačný. “Vždyť i v televizi říkali, že nevidomí jsou z dotykových displejů bezradní. Tak ono to asi ještě pro mě není přístupné,” řeknou si ti, co o problematice moc neví. Ti znalí věci z toho pak budou mít akorát srandu.

Úplně na závěr bych proto rád pozval redaktory České televize - pokud by chtěli natočit reportáž o tom, jak je to s dotykovým ovládáním poslepu ve skutečnosti - k nám do Brna, kde je rádi přivítáme a vše předvedeme ;-)

středa 10. října 2012

Přečetl jsem: Jo Nesbø – Sněhulák

Dnešní článek se nebude týkat přístupnosti, ale sněhuláků. Respektive hlavně toho jednoho - Sněhuláka s velkým S na začátku.

Patřím mezi nárazové (či občasné) čtenáře. Dlouhou dobu nic (kromě odborné literatury) nečtu, ale když mě nějaká knížka zaujme (či když mi ji někdo doporučí), pak nemám problém ji přečíst za den (a třeba si kvůli tomu i přidělat Kindle na rotoped, abych mohl číst i při sportování ;-) A přesně do této kategorie patří Sněhulák od Jo Nesba.

Sněhulák je strhující detektivka s několika zvraty, které jsem sice tak trochu očekával, protože o vrahovi víme od začátku jen u Columba ;) a je jasné, že v knížce, která má několik set stran, nebude vrah odhalen v polovině.

Zpočátku jsem měl trochu problém se v postavách zorientovat (možná i kvůli severským jménům), ale za chvíli si "to sedlo" a plně pohlcen příběhem jsem četl a četl a četl...

Předchozí díly neznám, takže nevím, jestli Harry Hole pije víc nebo míň než obvykle či jestli už se některé postavy objevily i v předchozích dílech. Ale ničemu to nevadí - příběh, který Sněhulák přináší, není na těch předchozích nijak závislý.

S každým prvním sněhem v Norsku beze stopy zmizí jedna žena. S každým prvním sněhem se někde objeví sněhulák, kterého nikdo nepostavil. Sněhuláků i zmizelých žen přibývá a je na Harrym, aby vypátral, kdo, jak, co a proč dělá. Aby to všechno mělo pořádné grády, tak se nebezpečí víc a víc přibližuje k jeho nejbližším a je jen na něm, zda - a jak rychle - Sněhuláka dopadne.

Knížka má velmi zajímavou pointu a Sněhulák vraždí z důvodu, který jsem - abych byl upřímný - nečekal. Ale když jsem si pak knížku v duchu prošel zpětně, tak to vše dává logiku a příběh do sebe pěkně zapadá.

Sněhulák vyjde už zítra, na Velký knižní čtvrtek 2012. Určitě si ji nenechte ujít, protože patří do kategorie "Must Read".

P. S. Jsem docela zvědavý, až letos napadne první sníh a já někde uvidím sněhuláka, zda si někde v podvědomí vzpomenu a zda mně lehce zamrazí...

Za poskytnutí reading copy děkuji Knize Zlín.