Poslepu.cz na novém URL

Od ledna 2014 najdete blog na adrese poslepu.cz.

úterý 31. května 2011

iPad: standard přístupnosti dotykových zařízení - 3. díl

Dnes dokončíme náš seriál o přístupnosti iPadu pro nevidomé. iPad otestoval a své závěry sepsal můj kolega Roman Kabelka.

Psaní a editace textu

Pokud je fokus na editačním poli, zobrazí se poklepáním klávesnice v dolní části displeje. Opětovným pozičně nezávislým poklepáním se kurzor přesouvá mezi začátkem a koncem textu. iPad s aktivním VoiceOverem nabízí dva způsoby psaní na dotykové klávesnici, při čemž, je-li rotor natočen na volbu Režim psaní, lze kdykoli mezi nimi přepínat šviháním prstem nahoru a dolů.

  1. Standardní psaní - Vyžaduje potvrzení každé klávesy, jež získá fokus, což v praxi znamená, že tažením v dolní části displeje jsou vyslovovány klávesy pod prstem a pokud je nalezen znak, jež má být napsán, tak buď uvolněním a poklepáním stejným prstem nebo klepnutím jiným prstem kdekoli na displej se znak vloží.
  2. Dotykové psaní - Každá klávesa, jež získá fokus, se napíše, což v praxi znamená, že tažením v dolní části displeje jsou vyslovovány klávesy pod prstem a pokud je nalezen znak, jež má být napsán, postačuje prst zdvihnout a znak je vložen. Toto odpovídá výchozímu chování klávesnice bez aktivního VoiceOveru.

Způsobů, jak na klávesnici psát, je hned několik a záleží jen na uživateli, který z nich zvolí. Pro ilustraci zkusme některé z nich jmenovat:

  • Standardní psaní:
    1. Jednou rukou - Dotykem a případně korekčním tažením jedním prstem a přiklepnutím druhým prstem pro napsání.
    2. Oběma rukama - Dotykem a případně korekčním tažením prstem jedné ruky a přiklepnutím prstem druhé ruky pro napsání.
  • Dotykové psaní:
    1. Jednou rukou - Dotykem a případně korekčním tažením prstem a jeho zdvihnutím pro napsání.
    2. Oběma rukama - Stejné jak v předchozím případě s tím rozdílem, že pro každou půlku klávesnice se použije jedna ruka, čímž se snižuje délka korekčních tahů.

Ve všech případech nicméně platí, že psaní vyžaduje soustředění a pro dosažení slušné rychlosti i dobrou představivost nad rozložením klávesnice, aby korekční tahy výběru klávesy byly co nejkratší a ve správném směru.

Jak bylo již popsáno, umožňují gesta rotoru kurzor přesouvat a tlačítkem Smazat na dotykové klávesnici tak provádět korektury. Zde však editační schopnosti nekončí a při natočení rotoru na volbu Upravit lze provádět i operace s bloky textu. Šviháním nahoru a dolů lze vybírat z nabídky standardních funkcí jako vybrat, vybrat vše, kopírovat, vyjmout či vložit. Pokud je potvrzena poklepáním položka Vybrat, je automaticky označeno slovo pod kurzorem a následně je možné označení upravovat gestem dvou rozevírajících či svírajících se prstů pro rozšíření, resp. zúžení výběru.

Užitečná externí zařízení

Ač popsaný způsob zapisování textu je poměrně sofistikovaný a přizpůsobitelný potřebám uživatele, nevidomé nevyjímaje, vždy bude psaní na hardwarové klávesnici rychlejší už jen z principu, že na standardní klávesnici je možné běžně psát bez zrakové kontroly či hlasové odezvy pro každý znak. Pro případ psaní delších textů lze snadno s iPadem spárovat externí BlueTooth klávesnici - např. ultra tenkou Apple Wireless Keyboard. Připojená klávesnice nejen dovoluje komfortně psát, ale i ovládat VoiceOver kurzor a přepínat volby rotoru stejným způsobem, jak je tomu v Mac OS X, a tak vynechat ovládání dotykovými gesty.

Velice příjemný fakt, který v úvodu nebyl zmíněn, je plná lokalizace prostředí operačního systému iOS do češtiny a to včetně odečítače VoiceOver, který též mluví pro mnohé známým českým hlasem Zuzana z produkce firmy Nuance Communications. Ještě více však potěší, že BlueTooth braillské řádky zobrazují korektně diakritiku, byť použitá šestibodová braillská norma neplatí více jak 15 let - znak pro velké písmeno jsou body 4,6, tečka body 2,5,6 atd. VoiceOver v prostředí iOS nepostrádá nic z komfortu instalace braillských řádků z Mac OS X. Jednoduše stačí ze seznamu zařízení řádek vybrat, zadat párovací kód a řádek je možné ihned používat. O detekci modelu řádku a jeho komunikačního protokolu se postará VoiceOver sám. Takto připojený braillský řádek dovoluje též ovládat VoiceOver kurzor tlačítky na řádku.

Přístupnost aplikací pro iPad

Aplikace, jež jsou integrální součástí operačního systému iPadu, nemají žádnou slabinu v přístupnosti a lze je prohlásit za plně přístupné skrze VoiceOver. Není tomu však vždy u aplikací instalovaných z AppStore, což je jediný způsob, jak funkčnost iPadu rozšířit. Většina propracovaných aplikací na AppStore je placených a neexistuje unifikovaný způsob pro ověření referencí na přístupnost či vyzkoušení aplikace na omezenou dobu zdarma, což lze považovat za vážný nedostatek.

Pro příklad aplikaci, kterou s VoiceOverem není možné používat, je nativní klient pro Twitter. Škoda v tomto případě není žádná, protože stažení z AppStore je zdarma, přesto taková komplikace zamrzí.

Naopak příjemným překvapením je rovněž zdarma poskytovaná aplikace zpravodajského kanálu ČT 24, která umožňuje číst zprávy a přehrávat živé vysílání, to vše s VoiceOverem. I když i ona má své nedostatky v přístupnosti a to především v tom, že některá tlačítka nemají smysluplné popisky, rozhraní není rozčleněno do kontejnerů a články opatřeny korektními nadpisy.

Využitelnost iPadu nevidomými

Po přečtení předchozích řádků je zřejmé, že přístupnostní koncept systému iOS dotáhl Apple více než do použitelné formy a zatáhl tím i znevýhodněné uživatele do mánie okolo tabletů. umožnil jim integraci mezi ty, kteří si rádi hrají a dávají okolí na jevo držení kroku s moderními trendy. Může to být velká psychická vzpruha pro nevidomého, který za udivených pohledů přátel, spolužáků či spolucestujících v dopravním prostředku šmejdí po displeji iPadu, jako kdyby nikdy nedělal nic jiného a jako kdyby na displej opravdu viděl.

Přetřásá-li se však mezi běžnou uživatelskou veřejností často téma využitelnosti tabletů, je třeba se na využitelnost zaměřit i v případě zrakově postižených. Finální rozhodnutí je na každém a je zřejmé, že na základě popsaného si nevidomý může dovolit verdikt "ano, koupím" a nebude sklamán. Uveďme si přesto několik faktů, jež leccos napoví:

  • iPad, iPhone a iPod Touch mají principielně totožnou využitelnost vzhledem ke své softwarové výbavě včetně možnosti připojení externích zařízení - klávesnice, braillský řádek.
  • iPad má větší výdrž baterie než iPhone a iPod Touch při aktivním připojení na Internet přes Wi-Fi.
  • iPad má větší a přehlednější displej než iPhone,či iPod Touch, avšak nevidomému uživateli je tento fakt v zásadě jedno.
  • iPhone a iPod Touch jsou malé, bez problému udržitelné v jedné ruce a pohodlně nositelné v kapse, zatímco iPad zaměstná obě ruce a je jej nutné nosit v nějakém příručním zavazadle.
  • Z iPadu na rozdíl od iPhonu nelze telefonovat.
  • MacBook Air či jiný netbook má hardwarovou klávesnici a přibližně stejnou mobilitu jako iPad, jenž pro komfortní psaní vyžaduje přídavnou klávesnici.
  • Netbook má přibližně o polovinu menší výdrž baterie než iPad.
  • IPad je ihned připraven k použití narozdíl od netbooku, jenž je nutné dovybavit požadovaným odečítačem či českým hlasem.

Z uvedeného lze vyvodit tyto závěry:

  1. Pokud nevidomý chce mobilní, ve všech situacích komfortně ovladatelné zařízení, je nejlepší volbou netbook.
  2. Pokud nevidomý chce zařízení se všemi výhodami systému iOS včetně integrovaného a plně lokalizovaného odečítače VoiceOver, je nejlepší volbou iPhone, popř. iPod Touch, je-li funkce telefonu na překážku.
  3. Pokud nevidomý chce mobilní zařízení s extremně dlouhou výdrží bez nabíjení, je nejlepší volbou iPad.

Související odkazy

pondělí 23. května 2011

iPad: standard přístupnosti dotykových zařízení - 2. díl

Navigace v dotykovém uživatelském rozhraní

Verze VoiceOveru pro iOS též používá svůj vlastní virtuální kurzor (v prostředí Mac OS X nazývaný VoiceOver kurzor), který jednoznačně určuje ovládací prvek mající fokus. Fokus lze na dotykovém displeji přemísťovat v zásadě dvěma způsoby:

  1. Tažením prstu: najede-li prst na prvek uživatelského rozhraní, je přečten. Fokus získá ten prvek, na němž je táhnutí ukončeno a prst zdvihnut. Tato metoda je vhodná pro případy, kdy uživatel má pojem o přibližné poloze prvku - např. stav baterie v pravém horním rohu displeje, tlačítko Zpět v prohlížeči Safari v levém horním rohu apod.
  2. Šviháním prstem vlevo a vpravo: provádění těchto gest na libovolném místě displeje prochází prvky v lineárním pořadí v daném směru. Fokus je vázán na VoiceOver kurzor, což v praxi znamená, že každým švihnutím dojde i k přesunu fokusu. Tato metoda je vhodná pro případy, kdy uživatel nemá povědomí o rozložení prvků na displeji nebo pokud nalezení prvku táhnutím není triviální z důvodu zaplnění displeje mnoha ovládacími prvky.

Postupné procházení prvků je pro nevidomého uživatele méně zatěžující na představivost, tudíž je jistě více využívané, nicméně při seznámení s používanými aplikacemi lze vyhledávání prvků dle jejich pozice s výhodou využít a práci tak urychlit. Způsob, jenž též může výrazně navigaci urychlit a při vhodném nastavení zlepšit orientaci v uživatelském rozhraní, jsou pozičně nezávislá gesta šviháním prstem nahoru a dolů. VoiceOver kurzor se potom pohybuje v závislosti na nastavení rotoru, jehož princip byl popsán již v článku o prohlížení webových stránek pomocí VoiceOveru v Mac OS X. Zatímco jeho hlavní využití v Mac OS X se týká především oblasti webových stránek, je v prostředí iOSu rotor užitečným nástrojem kdekoli.

Volby rotoru se přepínají pozičně nezávislým gestem točení dvěma prsty ve směru či proti směru hodinových ručiček. Kromě typických elementů webových stránek je k dispozici pohyb po znacích, slovech a řádcích, jež se hodí jak k podrobnějšímu čtení textu, tak i k přesnému nastavení pozice kurzoru při editaci. V jakékoli aplikaci je užitečný rovněž pohyb po kontejnerech, což jsou oblasti uživatelského rozhraní seskupující logicky související ovládací prvky - např. aplikace Nastavení obsahuje kontejner se skupinami voleb a kontejner se samotnými volbami vybrané skupiny, stejně tak aplikace Mail rozděluje své rozhraní na kontejnery nadpis aktuálního pohledu, panel nástrojů pro aktuální zprávu, hlavičky zprávy, text zprávy, seznam zpráv/schránek a stavový řádek.

Klepnutí čtyřmi prsty při horním okraji displeje přesune fokus na první prvek. Analogicky klepnutí čtyřmi prsty při dolním okraji vybere poslední prvek uživatelského rozhraní.

Interakce s ovládacími prvky

Nejběžnějším ovládacím prvkem pro dotykově ovládaná uživatelská rozhraní jsou tlačítka, jež se při aktivním VoiceOveru stiskávají poklepáním (dvojté ťuknutí) kdekoli na displej. Je aktivován ten z prvků, jenž má přidělen fokus. Tlačítka buď provedou akci, přepínají svůj stav (obdoba zaškrtávacího políčka) či vybírají volbu ze skupiny (obdoba přepínače). U přepínacích a výběrových tlačítek je čten jejich stav, popř. nápovědný text, co dané tlačítko znamená.

Statická a editační textová pole lze podrobněji číst gesty popsanými výše souvesejícími s rotorem. Pokud fokus má posuvník a je na něm poklepáno, je rotor vypnut a gesta švihání prstem nahoru a dolů slouží k manipolaci s posuvníkem. Obdobným způsobem se ovládají abecední indexy umožňující přehledné listování v uspořádaných výpisech.

Pokud výpis položek či text přeteče velikost displeje nebo jemu vyhrazenou oblast, lze jím listovat pomocí švihání třemi prsty nahoru či dolů pro odrolování v daném směru. VoiceOver v tomto případě oznamuje, jaký výsek je právě zobrazen, resp. kolikátá stránka z ceokového počtu. Švihnutím dvěma prsty nahoru spustí předčítání viditelného textu na obrazovce od začátku do konce. Naopak švihnutí dvěma prsty dolů spustí plynulé čtení od aktuální pozice až dokonce, při čemž obsah automaticky roluje.

Poklepání na položku s přidržením vyvolává další možnosti manipulace s ovládacím prvkem. Typicky ikony aplikací tak lze přesouvat po displeji, přičemž VoiceOver při tažení oznamuje pozici v mřížce plochy či pozici v Docku.

Videoukázka

Související odkazy

pátek 20. května 2011

iPad: standard přístupnosti dotykových zařízení - 1. díl

Předem je třeba říci, že nadpis je tak trochu zavádějící, neboť následující řádky nejsou ani tak o iPadu, jako spíše o jeho softwarové výbavě - operačním systému iOS a integrovaném asistivním řešení pro nevidomé pro zpřístupnění uživatelského rozhraní s dotykovým ovládáním. iPad proto, že pro testování Applem prezentovaných přístupnostních řešení byl použit právě iPad 16GB Wi-Fi, jenž nám nezištně zapůjčilo středisko Teiresiás, za což mnohokrát děkujeme.

To, že iPad je de facto standardem tabletů a každý výrobce se chce tomuto standardu přiblížit, je dosti známé. Všímavější uživatelé iPadů, iPhonů a iPodů Touch postřehli, že tyto přístroje s dotykovým ovládáním mají zabudovanou jistou formu odečítání. Už méně vědí, že způsob, jakým je toto odečítání a úzce navazující alternativní ovládání provedeno, je též standardem, kterému se všichni, mající v úmyslu zpřístupnit dotykově ovládaná uživatelská rozhraní nevidomým, chtějí přiblížit. Následující řádky se budou snažit ukázat, že nejde jen o reklamní trik a že Apple to s přístupností svých dotykových produktů myslí zcela vážně.

Zainteresovanost Applu v přístupnosti jsme demonstrovali v sérii článků o Mac OS X, plně zpřístupněná dotykově ovládaná zařízení celkový obraz Apple, jakožto výrobce kvalitních asistivních technologií, toto ještě více dokreslují. Dále v textu zmiňované vlastnosti zpřístupnění iPadu jsou aplikovatelné i na iPhone a iPod Touch, neboť všechny tyto produkty používají prakticky totožný operační systém iOS se stejným odečítačem VoiceOver.

iPad Education in Use

Spuštění odečítače

Aplikace iTunes, která se používá k první registraci iPadu, aktualizaci a synchronizaci, umožňuje spouštět nástroje zpřístupnění, což v praxi znamená, že nevidomý uživatel ze svého ozvučeného počítače může aktivovat odečítač VoiceOver v iPadu zcela bez pomoci vidící osoby. Tímto způsobem lze aktivovat i další nástroje zpřístupnění, mezi něž patří zvětšovací nástroj Zoom, zobrazovací režim "bílá na černé" a zvukový mono režim pro sluchově postižené uživatele.

Další možností, jak VoiceOver spustit, je zapnutí přímo v nastavení v sekci Zpřístupnění nebo pokud je volba povolena, trojím stiskem tlačítka Home a výběr z menu. Zde však pomoc vidícího je nutná. Pokud VoiceOver je spuštěn na iPadu v jeho nastavení, je třeba potvrdit ještě dialog s upozorněním, že VoiceOver pozmění ovládací gesta uživatelského rozhraní. Důvodem této změny je přizpůsobení ovládání potřebám nevidomých, kteří jedním dotykem z principu nemohou zaměřit a aktivovat požadovanou položku, neboť na displej nevidí či vidí velice nedostatečně.

Hlasovou a zvukovou odezvu je možné kdykoli dočasně vypnout poklepáním třemi prsty kdekoli na displeji, aby např. s iPadem mohl pracovat nerušeně uživatel, jenž VoiceOver nepotřebuje. Během ztlumení je ovšem nadále nutné s uživatelským rozhraním interagovat gesty specifickými pro VoiceOver. Stejným gestem se odezva opět povoluje.

Velice praktickým nástrojem je tzv. clona, kterou VoiceOver dovoluje zapnout pro případy, že uživatel zobrazení displeje opravdu nepotřebuje a orientuje se pouze podle hlasové či braillské odezvy odečítače. Vypnutý displej nejen šetří baterii, ale navíc chrání soukromí nevidomého před nechtěnými pozorovateli, o nichž vůbec nemusí vědět, např. v dopravních prostředcích.

Protože hlas je primární odezvou pro nevidomého uživatele iPadu, poskytuje VoiceOver nástroje, jak zajistit srozumitelnost hlasu za všech okolností. Hraje-li hudba, přehrává se video z YouTube apod., lze jej kdykoli ihned zastavit poklepáním dvěma prsty kdekoli na displej. Navíc pokud se zvuk přehrává a VoiceOver potřebuje něco vyslovit, je přehrávaný zvuk ztlumen do pozadí, a tak je hlášení srozumitelné a neutopené v ostatních zvucích.

Videoukázka

Autorem článku je Roman Kabelka.

Další díly seriálu

úterý 17. května 2011

Videozáznamy z přednášek o přístupnosti

V dubnu a v květnu jsem měl dvě přednášky o přístupnosti, na nichž se pořizoval i videozáznam. Pokud jste neměli možnost se zúčastnit a máte čas a chuť dozvědět se, o čem jsem povídal, zde jsou další informace.

V pátek 22. dubna 2011 jsem v rámci kurzu Metodologie informačních studií a knihovnictví na KISK FF MU přednášel o tom, Jak testovat přístupnost a použitelnost webu pro uživatele se zdravotním handicapem.

Radek Pavlíček: testování webu from KISK on Vimeo.

Druhá přednáška se uskutečnila ve čtvrtek 5. května 2011 na VŠE v Praze v rámci předmětu Vývoj webových aplikací. Přednášel jsem společně s Romanem Kabelkou a zaměřili jsme se na praktické ukázky řešení některých situací v oblasti přístupnosti. Videozáznam bohužel neobsahuje Romanovu část, protože na VŠE se nám nepodařilo připojit Romanův ntb na místní Wi-Fi, takže místo Romanovy praktické ukázky uvidíte jen pokusy o připojení k Wi-Fi :-( Nakonec to dopadlo tak, že Roman ukázal nějaké offline příklady, ale to už není natočeno. Pokud vás zajímá, jak pracuje nevidomý uživatel s webem, podívejte se na náš kanál poslepu na YouTube.com.

Pokud byste měli o podobnou přednášku na téma přístupnost zájem, kontaktujte mě.

pondělí 16. května 2011

Čekovací muzejní noc poslepu

V sobotu 14. května jsme se s Pavlem Ondrou vydali na Čekovací muzejní noc v Brně. Ačkoliv jsme oba měli za sebou dvoudenní Tmavomodrý festival (já navíc v roli organizátora doprovodných akcí), neváhali jsme a po půl sedmé večer se vydali za kulturou. První zastávka byla občerstvovací, tak jsem se trochu obával, aby si únava nevybrala svou daň a počet "restauračních" čekinů nebyl vyšší, než počet čekinů "kulturních" ;-), ale mé obavy se brzy ukázaly jako liché a Brněnská muzejní noc byla pro nás oba velkým zážitkem.

Postupně jsme navštívili Knihovnu Jiřího Mahena (tam jsme byli dokonce dvakrát - Spálený sušenky rulez ;-), Palác šlechtičen (zde jsme si prohlédli výstavy Bály, plesy, masopusty a Koloniál u pana Bajzy - doporučuju), Místodržitelský palác a Červený kostel. Frontu na vyhlídkovou věž Staré radnice se nám stát nechtělo, takže jsme se už pak vydali na afterparty do Podnebí, kde jsme si vyzvedli odznáček (Martine, děkujeme), chvíli provozovali networking a pak vyrazili směr Bystrc, protože jsme toho měli oba po dvoudenním maratónu tak akorát.

Výborný koncert Spálených sušenek

Návštěva muzea, galerie či výstavy člověkem s těžkým postižením zraku má svá specifika, která je dobré před návštěvou vzít v potaz. Asi nejdůležitější je mít možnost vnímat exponáty či vystoupení hmatem nebo sluchem. Úmyslně jsme se proto vyhnuli výstavám obrazů a podobným vizuálním “kratochvílím” a chodili buď na vystoupení, nebo tam, kde se aspoň na některé z exponátů dalo sáhnout.

Možnost "osahat si" exponáty je důležitá. Kdybych měl parafrázovat známé čínské přísloví "obrázek vydá za tisíc slov", pak v našem případě "jedno sáhnutí vydá za tisíc slov". Je nám jasné, že ne vždy a ne všude to lze, ale co mám zkušenosti, tak pokud člověk slušně požádá, nebývá s tím zpravidla problém. Navíc někde jsme ani žádat nemuseli - když si personál všiml, že je Pavel nevidomý, tak nám sami nabídli (alespoň v rámci možností, které byly s ohledem na další účastníky Muzejní noci k dispozici) haptickou prohlídku některých exponátů.

V Paláci šlechtičen si Pavel prohlédl fašankové šavle

Neméně důležitý je také individuální přístup. Původně jsme měli jít ve větší skupině, ale nakonec to dopadlo tak, že se všichni ostatní omluvili, takže jsme šli jen ve dvou a já mohl Pavlovi popisovat vše, co bylo potřeba tak, aby si mohl udělat co nejlepší představu o vystavených exponátech. Někdy je také potřeba delší čas na prohlídku, protože slovní popis exponátů - případně jejich haptická prohlídka - zabere víc času, než "podívání se". S čímž jsme naštěstí - i přes množství lidí, kteří se Muzejní noci účastnili - neměli problém (asi jsme si vybírali vhodná muzea, jinde byl prý docela nával). Šikovné mohou být také popisky či informace v Braillově slepeckém písmu, zvětšeném tisku či audio popisy exponátů, které by si mohl těžce zrakově postižený návštěvník v případě zájmu přehrát.

Toto vše se dá v ideálním případě zajistit domluvou s konkrétní institucí. Obzvlášť v případě, kdy se na návštěvu chystá větší skupina nevidomých či slabozrakých, je vhodné na tuto skutečnost pracovníky muzea, galerie, zámku, mlýna či jeskyně dopředu upozornit, aby s tímto počítali a prohlídku podle toho uzpůsobili (vyhradili si na ni delší čas, připravili exponáty k osahání, atp.). Co mám zkušenosti, tak pracovníci jsou velmi vstřícní a prakticky jsem se za svou praxi nesetkal s tím, že by nám někdo nevyhověl.

My jsme to riskli (nakonec jsme byli jen dva a navíc s dostatkem zkušeností, jak k takovéto akci přistoupit), ale pokud by podobný nápad mělo více nevidomých, jistě by bylo vhodné na to organizátory akce či pracovníky zapojených institucí upozornit, aby na to byli připraveni a výstavy lépe zpřístupnili.

Případně to může být motivace pro některé muzeum - připravit nějakou speciální akci pro nevidomé a nalákat je tak k účasti na Muzejní noci, ale nevím, nakolik by měli při tom množství lidí, kteří se Muzejní noci účastní, prostor ještě na de facto individuální prohlídky. No ale píšu to sem, třeba to někoho k něčemu inspiruje.

Děkujeme organizátorům jak noci muzejní, tak i té čekovací - na rovinu přiznávám, že pro mě osobně bylo čekování významnou motivací k tomu se na Muzejní noc vydat.

Tak zase někdy s Foursquare nebo Gowallou na viděnou ;-) A nemusí to být jen v muzeu, ale prakticky kdekoliv.

Fotogalerie

Čekovací muzejní noc v Brně, 14. 5.2011

Související odkazy

pátek 6. května 2011

Knihomol aneb na webovou knihovnu bez webu

Zrakově postižení uživatelé počítačů mají už léta na adrese www.kdd.cz k dispozici online knihovnu digitálních knih a časopisů. Tato Knihovna digitálních dokumentů obsahuje již řádově tisíce titulů, mezi kterými lze přes webové rozhraní vyhledávat a stahovat si je. Webové prostředí knihovny nabízí širokou škálu možností a je navrženo s ohledem na maximální přístupnost. I přesto jsou mezi zrakově postiženými čtenáři lidé, kterým práce ve webové aplikaci přijde zbytečně složitá či zdlouhavá a dají raději přednost jednoduchému prostředí windowsovské aplikace, i když se tak ochudí o některé funkce dostupné jen z webu. A právě pro tyto uživatele by měl být nový nástroj výrobního družstva nevidomých Spektra nazvaný Knihomol.

Co je Knihomol?

Jde o jednoduchou aplikaci, pomocí které může uživatel vyhledávat a procházet obsahem Knihovny digitálních dokumentů a pokud je v knihovně zaregistrován, může z ní tituly i stahovat. S Knihomolem se dodává i aplikace DocTTS, což je v podstatě editor prostého textu, jež byl vyvinut přímo pro potřeby zrakově postižených. Zde se využívá ke snadnému čtení stažených dokumentů. Obě aplikace jsou ozvučeny svým vlastním hlasovým výstupem. Není tedy nutné používat v nich odečítač. Spolupracují se všemi českými SAPI syntézami.

Co Knihomol umí?

To zjistíte při prvním pohledu na jeho hlavní nabídku, která se zobrazí po spuštění. První dvě položky se jmenují Moje Knihy a Moje časopisy. Když je otevřete, dostanete se do seznamu titulů, které jste si z KDD už stáhli. V případě knih je u každé položky seznamu uveden název, autor a rok vydání. Všechny další informace o titulu zobrazíte přes kontextové menu nebo klávesami Alt+Enter. U časopisů je seznam hierarchický – v první úrovni jsou uvedeny názvy časopisů, v druhé úrovni ročníky aktuálního časopisu a po otevření ročníku jsou zobrazena jednotlivá čísla seřazená vždy od nejnovějších ke starším. Po otevření složky konkrétního čísla Knihomol zobrazí seznam s názvy jednotlivých článků. Odentrováním vybraného článku či knihy se text otevře v DocTTS a automaticky se spustí plynulé čtení.

Další dvě položky hlavní nabídky nesou označení Knihy na internetu a Časopisy na internetu. Pomocí nich můžete vyhledávat a procházet všechny tituly v KDD. Časopisy jsou rozčleněny stejným způsobem jako ty stažené. U knih máte volbu hledat podle názvu, autora nebo ve všech údajích, které jsou u knihy vyplněné. U knih i časopisů si také můžete zobrazit seznam novinek, které v KDD přibyly od poslední aktualizace katalogu.

Po odentrování vybrané knihy nebo časopisu vám Knihomol nabídne jejich stažení a současně vás upozorní na váš aktuální počet kreditů v KDD.

Co Knihomol neumí?

Narozdíl od webového rozhraní KDD si nemůžete přidávat tituly do záložek, není zde rejstřík autorů či možnost nastavení upozorňování na novinky mailem.

Katalog KDD, se kterým pracuje Knihomol, se navíc aktualizuje jednou týdně, takže nové tituly se v Knihomolovi mohou objevit s několikadenním zpožděním.

O čtečce DocTTS

Jak už bylo výše zmíněno, všechny texty, které v Knihomolovi otevřete, zobrazí a začne číst program DocTTS. Jeho důležitou vlastností je, že si pro každý dokument pamatuje pozici kurzoru před jeho posledním zavřením, čtení tedy vždy pokračuje od místa, kde jste minule skončili. Během čtení lze použít levý a pravý Shift pro rychlý přesun o řádek zpět či vpřed. Pokud čtení zastavíte, lze se v textu pohybovat či jej editovat, vše je také ozvučeno interním hlasovým výstupem. Text je také možné převést do MP3 souborů.
Pro slabozraké uživatele DocTTS nabízí různá nastavení vzhledu dokumentu. Jedná se zejména o volbu velikosti textu, barvu písma a pozadí, celoobrazovkové zobrazení, zvýraznění čteného slova, vodicí linky a další možnosti.

Zatímco Knihomol je placený software, DocTTS je freeware. Je tedy možné používat jej pro čtení dokumentů i samostatně bez Knihomola.

Závěr

Knihomol nabízí méně funkcí a méně možností než standardní webové rozhraní KDD. To je vykoupeno velmi snadným ovládáním. Myslím, že pro nevidomého začátečníka s počítačem může být velmi motivující a příjemné, když si může číst knihy z KDD hned od začátku, než když k tomu dospěje až po několika desítkách hodin počítačového kurzu, protože i když je webová aplikace vytvořena co nejpřístupněji, nelze ji s odečítačem používat bez předchozího systematického proškolení v práci na webu.

Autorem článku je Honza Šnyrych.

Související odkazy

středa 4. května 2011

Tmavomodrý festival 2011: pozvánka na doprovodné akce

Zajímá vás, jak mohou nevidomí lidé ovládat mobilní telefon s Androidem nebo iPhone? Jak je to s přístupností MacOS X? Může MacBook posloužit nevidomému uživateli jako plnohodnotný zápisník? Co je to Knihomol a Beletrik?

Pokud chcete znát odpovědi na tyto a další otázky z oblasti speciální výpočetní techniky pro zrakově postižené, zvu Vás v pátek 13. a v sobotu 14. května na letošní Tmavomodrý festival. S kolegy Pepou Konečným a Romanem Kabelkou jsme připravili program, zahrnující všechny podstatné novinky, které se v této oblasti v poslední době objevily. Výstava kompenzačních pomůcek je v plánu v pátek od 13 do 18 hodin, v sobotu pak od 9 do 13 hodin, od 9.30 do 12 jsou pak v sobotu v plánu přednášky. Bližší informace najdete na blogu brněnského TyfloCentra.

Michal Jungmann a Roman Kabelka

V sobotu se v Brně koná i Čekovací muzejní noc, takže v případě zájmu si můžete udělat program na celý den i noc ;-) S Pavlem Ondrou a možná i s dalšími nevidomými kamarády se chystáme zúčastnit se, takže pokud Vás bude zajímat, jak lze poslepu používat Foursquare či Gowallu, najděte si nás (třeba právě pomocí těchto geolokačních her ;-) a my Vám to rádi ukážeme.

Související odkazy

pondělí 2. května 2011

Foursquare by mohl pomáhat i nevidomým

Geolokační hru Foursquare jistě znáte. Pokud náhodou ne, přečtěte si například články Foursquare - Proč a jak používat geolokační hru Foursquare či Proč miluju Foursquare, kde se dozvíte vše podstatné.

Jak už víme z článku Využití moderních technologií při navigaci nevidomých, je samostatný pohyb jednou z nejdůležitějších dovedností, kterou nevidomý člověk pro život potřebuje. S kolegou Jirkou Fenzem jsme proto přístupnost Foursquare nedávno vyzkoušeli poslepu, abychom zjistili, zda by nemohl nevidomým uživatelům pomoci.

Největší problém, na který jsme narazili, je nemožnost používat oficiálního klienta, protože je s odečítačem Mobile Speak, s nímž jej Jirka testoval, absolutně nepoužitelný. Jediný způsob, jakým mohou nevidomí uživatelé Fousquare používat, je otevřít si na svém mobilním telefonu stránku m.foursquare.com. Což s sebou pochopitelně přináší řadu nevýhod a omezení. Největší překážkou je nemožnost “porozhlédnout se kolem” a podívat se, jaké venues jsou okolo místa, kde se uživatel právě nachází. Čekování přes mobilní verzi totiž probíhá tak, že uživatel zadá název venue do editačního pole a služba pak vyhledá venues, které jsou nejblíž.

Do doby, než bude zpřístupněn oficiální klient (či vytvořena nějaká přístupná alternativa), je používání Foursquare pro nevidomé bohužel omezeno jen na jednoduché čekování. Což je pochopitelně škoda, protože Foursquare by mohl nevidomým uživatelům velmi pomoci při získání přehledu o místech v jejich okolí. Kdysi se k tomuto účelu používaly Zlaté stránky - uživatel si zadal do hledání název ulice, na které bydlí, pak si prošel výsledky hledání a zjistil, jaké obchody, restaurace, firmy, atp. mají na ní sídlo. Podle čísla popisného si pak mohl i přibližně zjistit místo, kde daný subjekt sídlí. S klesajícím počtem pevných linek však tato možnost ztratila na zajímavosti a Foursquare by tak mohl být vhodným řešením, přinášejícím pochopitelně i řadu dalších možností, které Zlaté stránky neměly (komentáře ostatních uživatelů, atp.).

Kolega Jirka k tomu dodává:

Obecně mi Foursquare přijde jako velmi zajímavý nápad, jehož smysl vidím hlavně ve zjednodušení informovanosti o místech, kterých si nevidomý běžně nevšimne. Mám na mysli hlavně obchody, restaurace a podobně. Pokud bych mohl Foursquare používat jako běžný uživatel, pak bych se přímo v terénu mohl dozvědět o místech, která jsou okolo a která mi mohou být nějak k užitku (instituce, firmy, obchody, restaurace a podobně). Pokud bude síť venues dostatečně hustá, mohl bych tak samostatně získat nové informace o místech, o jejichž existenci jsem doposud nevěděl.

Tak doufejme, že se Jirkovo (a určitě i Pavlovo ;-) přání brzy vyplní a Foursquare jim bude sloužit ještě lépe, než doposud.

Děkuji kolegovi Jirkovi Fenzovi za pomoc s přípravou tohoto článku.

Videoukázka

Související odkazy