V minulém díle jsme se seznámili s teoretickými základy programování, mezi které patří například práce s textem či orientace ve zdrojových kódech. Do této chvíle jsem se vyhýbal uvádění konkrétních zkušeností práce se zdrojovými kódy a jako programováním takovým, neboť jsem si vědom, že se jedná o výlučně individuální věc a to obzvláště, pokud člověk má nějaké postižení a neexistují žádné doporučené postupy. Aby však představa byla co nejvěrnější, uvádím níže své zkušenosti, které se nemusí ztotožňovat se zkušenostmi dalších nevidomých programátorů.
Obecně se mé zdrojové kódy vyznačují absencí mezer a jakéhokoli odsazování. Mezery píši jen tam, kde jsou nutné nebo kam jsem si je z historických důvodů zvykl psát (např. mezi klíčové slovo if a podmínku). Mezery na přednes odečítače nemají prakticky žádný vliv a na braillském řádku spíše zabírají užitečné místo. Stejné důvody platí i pro odsazování. Jeho přínos se nevyrovná starostem, jež nevidomý má s jeho udržováním. Složené závorky vyhrazující bloky zásadně píši na samostatné řádky, čímž se nepřítomnost odsazení do jisté míry kompenzuje.
Basic
Velkou školou bylo moje první setkání s programováním. Jednalo se o jazyk Basic na mikropočítači pro nevidomé Eureka A4. Vše se točilo okolo čísel řádků a špaget příkazů čtených Eurekou na jeden zátah. Ostatně ten, kdo Basic někdy viděl, dovede si strukturu ne-strukturu takových programů představit. Dopracovat se k nějakému místu zdrojového kódu znamenalo použít zcela rozdílné techniky orientace. Spustil se výpis, resp. předčítání zdrojového kódu od začátku programu či zadaného řádku. Ve chvíli, kdy člověk uslyšel inkriminovaný úsek, který chtěl editovat, bylo nutné si zapamatovat číslo řádku a přerušit předčítání. Poté se příslušným příkazem vyvolala editace daného řádku. Že šlo o postup z dnešního pohledu nepohodlný, není snad nutno dodávat. ale tehdy Eureka byla nenahraditelná a nevidomí hračičkové byli rádi i za takovou šanci, že si mohou něco naprogramovat. Někdy se jednalo o špagety kódu vskutku impozantní, ale alespoň se naskytla možnost protrénovat mozek pro chvíle budoucí a posilovat abstraktní myšlení.
Pascal
Mým prvním kompilovaným jazykem byl Turbo Pascal a to v prostředí MS-DOS, kde se možnosti editace blížily dnešním podmínkám. Kromě toho, že mě jisté jazykové konstrukce na Pascalu dodnes iritují, což nemá nic společného se zrakovým postižením, zaujmul jsem rozpolcený vstah k upovídanosti jazyka v čele s klíčovými slovy begin a end. Tyto upovídané konstrukce pro hlasový výstup jsou výhodnější než nejrůznější typy závorek. Tehdy jsem sice braillský řádek ještě neměl, ale ve chvíli, kdy jsem se k Pascalu vrátil v podobě Delphi a pracoval již s braillským řádkem, byla tato upovídaná syntaxe spíše na obtíž, neboť drahocené znaky na braillském řádku byly zabrány právě klíčovými slovy typu begin a end.
C++
C++ mi bylo sympatické už od začátku, na což měl vliv asi také můj učitel programování Zdeněk Říha, jenž je preferoval před Pascalem. C-like jazyky při čtení hlasovým výstupem nezní sice tak dobře, ale umí být stručné a to jak syntakticky, tak i výrazově. Tuto úspornost člověk ocení zvláště při použití braillského řádku, jehož matice znaků je tak maximálně využita.
PHP
Odtud je už krok k Javě a PHP. Zatímco Javu jsem využil spíše při akademických příležitostech, PHP se stalo prozatím mnou nejdéle používaným programovacím jazykem. Stejně jako jiní jsem začínal se zdrojovými kódy ala špagety. Jednalo se přecejen o špagety učesanější, neboť od svého učitele z dob programování v C jsem měl zakódováno porcovat alespoň skripty do logických bloků pomocí funkcí. Toto samozřejmě napomáhalo i přehlednosti kódu, což vedlo i k rychlejší práci. Jediné,co vždy bylo poněkud nešikovné, i když vždy řešitelné, bylo prokládání HTML a PHP tak, aby výsledný HTML kód pro případné hledání chyb působil kompaktním dojmem, což však na straně PHP vedlo někdy k poměrně dlouhým řádkům, na nichž najít požadované místo pouze s hlasovým výstupem nebylo pohodlné. Tato nepohodlnost přetrvala i do dob, kdy jsem začal skripty vylepšovat a dospěl k objektovému programování a vlastnímu pomocnému frameworku. Nikdy jsem se nedostal k tomu, abych si vytvořil vlastní šablonovací systém, který by čitelnost kombinace PHP a HTML zprůhlednil.
A co nás čeká příště?
V posledním díle mého seriálu se podíváme na to, jak se mi poslepu pracovalo s Nette Frameworkem, který jsem použil při tvorbě jednoho webu.
Autorem článku je Roman Kabelka.
1 komentář:
Teda, máte můj neskonalý obdiv! :)
Okomentovat