Mají přístupové prostředky na straně uživatele (prohlížeče, asistivní technologie) napravovat chyby autorů webových stránek a doplňovat vazby mezi prvky a vůbec sémantiku tam, kde chybí, je nejednoznačná či nesprávná?
Článek na toto téma jsem napsal před pár dny pro Zdroják a jak jsem zjistil, je toto téma živé i v zahraničí. Jared Smith z WebAIM se v článku Semantic Automation věnuje stejnému tématu a mě v něm zaujaly dvě věci, které považuji za vhodné zdůraznít.
- Výčet některých požadavků z WCAG 2.0, které umí screenreadery díky autodetekci "pořešit". Pokud je testování přístupnosti provedeno jen pomocí screenreaderu, který autodetekcí řeší některé chyby na stránkách, je dobré tuto skutečnost vzít v potaz a přesvědčit se, jestli například popisek formulářového pole byl přiřazen autodetekcí screenreaderu, nebo díky korektně vyznačené vazbě v kódu.
- Nápad z komentářů, aby screenreader na popisek doplněný autodetekcí uživatele upozornil a ten tak věděl, že tato informace je "bez záruky".
V pohledu na věc se shodujeme (odpověď, zda je autodetekce užitečná, či nikoliv, je "jak kdy"). Základem je dělat věci pořádně. A kvůli uživatelům, kterým je v zásadě jedno, kde se u formulářového prvku ten popisek vzal, je dobré vylepšovat jak rozpoznávací schopnosti asistivních technologií (aby mohly pomoci, když bude třeba), tak znalosti autorů webových stránek, aby je vytvářeli s maximálním ohledem na přístupnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat