Když už člověk jednou na Facebooku je, tak má koukat, aby byl pořádně vidět a aby si brzy udělal jméno a přátele. Pustil jsem se tedy do budování své facebookové identity, tedy do tvoření vlastního profilu. Základní informace jako jméno a datum narození si tahle vševědoucí aplikace pamatovala už z toho, jak jsem se do ní registroval, s tím tedy problém nebyl. Vůbec jsem brzy pojal podezření, že tahle "potvůrka" si toho pamatuje velice mnoho a snaží se dělat, jako by toho o mně věděla víc, než já sám - např. s kým bych se měl bavit, na čích fotkách jsem, atd., atd. Prozatím jsem jí a skrze ni svým přátelům ale chtěl sdělit toliko něco o svých zájmech, vášních, láskách a neláskách, suma sumárum všechno, co by druhé mohlo o mně zajímat. Ze základních informací stačilo doplnit jen tu, kterou někteří považují za vůbec nejpodstatnější, a sice, zda jsem nezadaný, případně zadaný a ským. V mém případě to bylo velice jednoduché - políčko "nezadaný" je tuším hned druhé shora. Ještě jsem uvažoval - aby to nebylo tak jednoduché - označit stav "je to složité", ale pak jsem to zamítl. Časem jsem objevil u jedné své kamarádky stav "je to složité s-" a jméno jejího přítele, což mě nadchlo. Každopádně, o tom, jak je přístupná funkce "ve vztahu s" pro nevidomé toho moc nevím, neměl jsem tu čest s žádným vhodným profilem, s nímž bych to mohl otestovat. Ale hádám, že to bude o něco jednodušší než v reálu. Rozhodně můžu slíbit, že až se nějaký vhodný profil najde, napíšu, jak se to dělá - tedy samozřejmě, jak se to dělá na Facebooku, v reálném životě si na to, obávám se, každý bude muset přijít sám.
Zeptej se mě, co rád čtu, a já ti odpovím, že mám rád šunkofleky
Tak přesně s tímhle pocitem jsem se vrhl na vyplňování dalšího dílu informací o mně, nadepsaného nějak jako zájmy a zaměstnání. Tento formulář je poměrně ožehavý, má poměrně hodně položek a člověk se v něm může snadno ztratit. Celou dobu, co jsem se zpovídal ze svých zájmů, oblíbených knih a filmů, jsem trnul, abych se nespletl a nenapsal k oblíbené knížce třeba Michaela Jacksona. Ale po několikerém pozorném čtení jsem odvážně stiskl tlačítko "uložit" a s milým překvapením zjistil, že můj politický názor je skutečně pod příslušným nadpisem a ze svého vyznání jsem se vyznal tam, kde mi bylo určeno. Trochu problematické je nastavit, kdo všechno tyto informace může vidět a dodnes tento problém nemám vyřešený, ale je pravda, že jsem ho nijak detailně neřešil, informace, které sdílím, může klidně vidět kdokoliv. Předpokládám, že s tím souvisí odkazy "Zdeněk přátelé", "pouze Zdeněk" nebo "všichni", ale u těchto odkazů není řečeno, co přesně dělají, takže možná vedou někam jinam. Tím se dostávám k jednomu z nejpalčivějších problému Facebooku. Ne vždy, když na něco kliknu, okamžitě poznám, co se stalo. Nové informace se ne vždy objevují na stejném místě a člověk často musí používat funkci na zaktualizování obrazovky (v mém odečítači se jmenuje "překreslit obrazovku"), aby se projevily nově otevřené položky. Také je dobré čas od času aktualizovat stránku jako takovou.
Pošta pro tebe
Také nové události jako například nové zprávy či komentáře se hledají poměrně nesnadno a šance, že si jich člověk hned všimne, je poměrně malá. Myslím, že vidomý uživatel je na tyto události upozorněn určitou barvou nebo jiným vizuálním poutačem pozornosti, ale ani našinec nemusí přijít zkrátka. Facebook má totiž tu milou vlastnost, že vás na všechny věci, které se týkají vašeho profilu, upozorní e-mailem. Dozvíte se tak třeba, že někdo okomentoval váš příspěvek nebo vás požádal o přátelství. Tato funkce se nejspíš bude dát nějak minimalizovat či snad dokonce úplně vypnout, ale někomu, kdo nekouká, bych to vřele nedoporučoval. V mailu je totiž obsažen i přímý link týkající se dané události. Máte tak zaručeno, že nepropásnete nic, co se vás na Facebooku týká, a můžete na to pohotově zareagovat.
Jak to vlastně vypadá?
Abych se přiznal, o vizuálních stránkách knihy tváří nemám sebemenší představu. Nevím tedy, jestli např. zeď uživatele skutečně vypadá třeba jako nástěnka, nevím, jestli novější události mají jinou barvu než starší - řečeno stručně - o grafickém designu Facebooku nevím zhola nic, a tak ani nevím, jestli přicházím o hodně. Řídím se však věcným obsahem a musím říct, že i bez grafiky jsem schopen s Facebookem docela slušně pracovat. To, že já sám nevidím fotky ostatních uživatelů, ovšem neznamená, že by i můj profil musel zůstat bez obrázků. "Vyzdobil" jsem ho tedy fotografií, na níž hladím krávu ležící na louce. Tu fotku vyfotil můj kamarád Bob, když jsem ho byl navštívit v Anglii, a po návratu se lidem povětšinou líbila. Ale uveřejnění každé fotky s někým vidomým konzultuju, povětšinou s bratrem, nerad bych omylem zveřejnil něco nevhodného nebo nějakou fotku, kde nevypadám přijatelně...
(To be continued)
Autorem článku je můj nevidomý kamarád a kolega Zdeněk Rybák.
