Závěrečný díl o Zdendově soužití s Facebookem poslepu.
Kdo hledá, najde
Jednou z klíčových funkcí Facebooku je samozřejmě hledání přátel a udržování vztahů s nimi. Prvotní hledání přátel je docela zajímavé. K identifikaci uživatelů slouží totiž Facebooku jejich mailové adresy. Podle nich je bezpečně rozeznává, a tak je pro něj nejjednodušší, když prohledá váš mailový adresář a zjistí, kdo z těch, s nimiž jste si kdy mailovali, je mu povědomý. Takové lidi vám pak navrhne jako přátele. Trošku jsem se ošíval, když mě Facebook požádal, abych mu sdělil hesla svých mailových schránek. Nějak jsem se zdráhal pustit ho až tolik do svého soukromí, ale naznal jsem, že to asi bude opravdu ten nejrychlejší způsob, jak zjistit, kdo na Facebooku už je a s kým se tedy dá přátelit. Facebook mě za tuto otevřenost odměnil přehledným seznamem kontaktů, kde u každého bylo fungující zaškrtávací políčko, kterým se potvrzovalo, zda tomuto kontaktu chci sdělit, že už i já jsem vstoupil mezi vyvolené. Záludné je ovšem tlačítko "poslat pozvánku všem z mého seznamu". Když toto tlačítko člověk stiskne, stane se šiřitelem spamu a zaplaví mailové schránky všech svých přátel i nepřátel bez rozdílu vyznání, jazykové příslušnosti i barvy pleti oznámením o tom, že si založil profil na Facebooku a že je nejvyšší čas, aby si ho založili i dotyční. Málokdo to opravdu ocení a tak na toto tlačítko pozor!
Orientace mezi přáteli již nalezenými a tedy pevně spojenými s vaším jménem také není vždy bezproblémová. Facebook vám po kliknutí na odkaz "přátelé" ukáže vždy jen hrstku z nich, přičemž dodnes nechápu, podle jakého klíče tuto hrstku sestaví. Možná to jsou lidé, kteří jsou právě také online. Když ale chcete najít někoho, koho tento výběr neobsahuje, není to vždy jednoduché a nepomůže ani odkaz "zobrazit vše", tedy alespoň mně nepomůže. Musíte se proklikat k vyhledávání a jeho nebo její jméno zadat, ale ani funkce vyhledávání není příliš přehledná. Výsledky nejsou označeny jasnými nadpisy, takže každé hledání je trochu kdo s koho, ale zatím jsem vždycky vyhrál já, jen to chce trochu trpělivosti a času. Ale myslím, že kdo se přihlásí k Facebooku, automaticky přijímá fakt, že ho to nějaký čas bude stát, ačkoliv bych se vsadil, že v "podmínkách užívání" o tom není ani slovo. I když kdo ví, umím si představit, že by někdo mohl tvůrce Facebooku zažalovat, že ho jeho aplikace připravila o dejme tomu půl roku života... Obdobný problém mívám i se zobrazováním přátel svých přátel. Ani tam se neukáží všichni a nepřišel jsem na to, jak je všechny nechat vylistovat.
Vychytávky
Kromě sdílení obrázků, videí, odkazů, pocitů a dojmů s přáteli, se můžete na Facebooku také všelijak bavit. K oblíbeným zábavám patří například různé kvízy či ankety, jejichž úroveň bývá povětšinou v pravdě v měřítkách lidové zábavy. Z hlediska přístupnosti zrakově postiženým jsou ale docela pohodové. Člověk nejdřív odsouhlasí, že s jeho profilem bude pracovat externí aplikace, tedy právě takový kvíz či anketa nebo hra, a už se může testovat a hrát. Čistě ze zájmu jsem si udělal test "Jaký hudební nástroj se k tobě hodí?" a ačkoliv jsem neměl pocit, že by se jediná otázka týkala podstaty věci (např. jsem byl dotazován, jak je to s mým vztahem ke škole), skončil jsem s výsledkem, že se ke mně nejlépe hodí příčná flétna, jsem prý ladný flétnista a někam to určitě dotáhnu. Nakonec proč ne, mohlo to dopadnout hůř, třeba s vozembouchem bych se asi tak snadno nesmířil. Samotný kvíz fungoval tak, že k otázkám bylo několik odpovědí, které byly opatřené zaškrtávacími přepínači. Na té, která se ke mně nejlépe hodila, stačilo zmáčknout mezerník a ona se vybrala. Žádný problém. Malinko záludné bylo vlastní ukončení kvízu. Jelikož je Facebook sociální síť, kde optimální je všechno se všemi sdílet, navrhne vám po zodpovězení poslední otázky, abyste napsali jména těch, kteří by si podle vás tento kvíz měli určitě také udělat. Vždycky jsem se v tom zamotal a těžko se to obchází, ale při troše štěstí lze v té spleti najít nenápadné tlačítko "pokračovat na výsledek".
Co nejlepšího říci na konec?
Na konec má přijít vždy to nejlepší, a tak říkám, že nejlepší bude, když si prostě Facebook vyzkoušíte na vlastní kůži. Doufám, že z mého článku vyplynulo, že Facebook se dá docela dobře zvládnout i poslepu. Možná si nebudete úplně vždy jistí, co která funkce přesně dělá, ale co na tom, když něco nevyjde. To říkám z pozice člověka, který s počítačem většinou nerad experimentuje a drží se zavedených a osvědčených rutinních úkonů. Ale Facebook mě nějak docela zaujal, a ačkoliv běžně většinou odmítám klikat na odkazy, jejichž významem si nejsem naprosto jistý, Facebook je zvláštní výjimka. A ačkoliv se samozřejmě toto virtuální scházení s přáteli nemůže vyrovnat poctivé schůzce naživo, má to cosi do sebe a myslím, že se docela vyplatí si profil alespoň založit. Pokud máte totiž třeba někoho, s kým už jste se dlouho neviděli, a rádi byste s ním opět navázali kontakt, je velice pravděpodobné, že ho na Facebooku najdete nebo on vás. A představte si, že potkáte někoho milého, s nímž si kromě jména nestihnete vyměnit žádné další kontakty. Pokud je na Facebooku, máte šanci, že se znovu sejdete.
Tak držím palce, přeju štěstí a jdu si vypít virtuální Plzničku, kterou mi jeden z přátel na Facebooku poslal. I to je totiž v této aplikaci možné.
Takže NA ZDRAVÍ!
Autorem článku je můj nevidomý kamarád a kolega Zdeněk Rybák.
