Poslepu.cz na novém URL

Od ledna 2014 najdete blog na adrese poslepu.cz.

pátek 3. července 2009

Kniha tváří bez očí - bez přátel to nejde.

Závěrečný díl o Zdendově soužití s Facebookem poslepu.

Kdo hledá, najde

Jednou z klíčových funkcí Facebooku je samozřejmě hledání přátel a udržování vztahů s nimi. Prvotní hledání přátel je docela zajímavé. K identifikaci uživatelů slouží totiž Facebooku jejich mailové adresy. Podle nich je bezpečně rozeznává, a tak je pro něj nejjednodušší, když prohledá váš mailový adresář a zjistí, kdo z těch, s nimiž jste si kdy mailovali, je mu povědomý. Takové lidi vám pak navrhne jako přátele. Trošku jsem se ošíval, když mě Facebook požádal, abych mu sdělil hesla svých mailových schránek. Nějak jsem se zdráhal pustit ho až tolik do svého soukromí, ale naznal jsem, že to asi bude opravdu ten nejrychlejší způsob, jak zjistit, kdo na Facebooku už je a s kým se tedy dá přátelit. Facebook mě za tuto otevřenost odměnil přehledným seznamem kontaktů, kde u každého bylo fungující zaškrtávací políčko, kterým se potvrzovalo, zda tomuto kontaktu chci sdělit, že už i já jsem vstoupil mezi vyvolené. Záludné je ovšem tlačítko "poslat pozvánku všem z mého seznamu". Když toto tlačítko člověk stiskne, stane se šiřitelem spamu a zaplaví mailové schránky všech svých přátel i nepřátel bez rozdílu vyznání, jazykové příslušnosti i barvy pleti oznámením o tom, že si založil profil na Facebooku a že je nejvyšší čas, aby si ho založili i dotyční. Málokdo to opravdu ocení a tak na toto tlačítko pozor!

Orientace mezi přáteli již nalezenými a tedy pevně spojenými s vaším jménem také není vždy bezproblémová. Facebook vám po kliknutí na odkaz "přátelé" ukáže vždy jen hrstku z nich, přičemž dodnes nechápu, podle jakého klíče tuto hrstku sestaví. Možná to jsou lidé, kteří jsou právě také online. Když ale chcete najít někoho, koho tento výběr neobsahuje, není to vždy jednoduché a nepomůže ani odkaz "zobrazit vše", tedy alespoň mně nepomůže. Musíte se proklikat k vyhledávání a jeho nebo její jméno zadat, ale ani funkce vyhledávání není příliš přehledná. Výsledky nejsou označeny jasnými nadpisy, takže každé hledání je trochu kdo s koho, ale zatím jsem vždycky vyhrál já, jen to chce trochu trpělivosti a času. Ale myslím, že kdo se přihlásí k Facebooku, automaticky přijímá fakt, že ho to nějaký čas bude stát, ačkoliv bych se vsadil, že v "podmínkách užívání" o tom není ani slovo. I když kdo ví, umím si představit, že by někdo mohl tvůrce Facebooku zažalovat, že ho jeho aplikace připravila o dejme tomu půl roku života... Obdobný problém mívám i se zobrazováním přátel svých přátel. Ani tam se neukáží všichni a nepřišel jsem na to, jak je všechny nechat vylistovat.

Vychytávky

Kromě sdílení obrázků, videí, odkazů, pocitů a dojmů s přáteli, se můžete na Facebooku také všelijak bavit. K oblíbeným zábavám patří například různé kvízy či ankety, jejichž úroveň bývá povětšinou v pravdě v měřítkách lidové zábavy. Z hlediska přístupnosti zrakově postiženým jsou ale docela pohodové. Člověk nejdřív odsouhlasí, že s jeho profilem bude pracovat externí aplikace, tedy právě takový kvíz či anketa nebo hra, a už se může testovat a hrát. Čistě ze zájmu jsem si udělal test "Jaký hudební nástroj se k tobě hodí?" a ačkoliv jsem neměl pocit, že by se jediná otázka týkala podstaty věci (např. jsem byl dotazován, jak je to s mým vztahem ke škole), skončil jsem s výsledkem, že se ke mně nejlépe hodí příčná flétna, jsem prý ladný flétnista a někam to určitě dotáhnu. Nakonec proč ne, mohlo to dopadnout hůř, třeba s vozembouchem bych se asi tak snadno nesmířil. Samotný kvíz fungoval tak, že k otázkám bylo několik odpovědí, které byly opatřené zaškrtávacími přepínači. Na té, která se ke mně nejlépe hodila, stačilo zmáčknout mezerník a ona se vybrala. Žádný problém. Malinko záludné bylo vlastní ukončení kvízu. Jelikož je Facebook sociální síť, kde optimální je všechno se všemi sdílet, navrhne vám po zodpovězení poslední otázky, abyste napsali jména těch, kteří by si podle vás tento kvíz měli určitě také udělat. Vždycky jsem se v tom zamotal a těžko se to obchází, ale při troše štěstí lze v té spleti najít nenápadné tlačítko "pokračovat na výsledek".

Co nejlepšího říci na konec?

Na konec má přijít vždy to nejlepší, a tak říkám, že nejlepší bude, když si prostě Facebook vyzkoušíte na vlastní kůži. Doufám, že z mého článku vyplynulo, že Facebook se dá docela dobře zvládnout i poslepu. Možná si nebudete úplně vždy jistí, co která funkce přesně dělá, ale co na tom, když něco nevyjde. To říkám z pozice člověka, který s počítačem většinou nerad experimentuje a drží se zavedených a osvědčených rutinních úkonů. Ale Facebook mě nějak docela zaujal, a ačkoliv běžně většinou odmítám klikat na odkazy, jejichž významem si nejsem naprosto jistý, Facebook je zvláštní výjimka. A ačkoliv se samozřejmě toto virtuální scházení s přáteli nemůže vyrovnat poctivé schůzce naživo, má to cosi do sebe a myslím, že se docela vyplatí si profil alespoň založit. Pokud máte totiž třeba někoho, s kým už jste se dlouho neviděli, a rádi byste s ním opět navázali kontakt, je velice pravděpodobné, že ho na Facebooku najdete nebo on vás. A představte si, že potkáte někoho milého, s nímž si kromě jména nestihnete vyměnit žádné další kontakty. Pokud je na Facebooku, máte šanci, že se znovu sejdete.

Tak držím palce, přeju štěstí a jdu si vypít virtuální Plzničku, kterou mi jeden z přátel na Facebooku poslal. I to je totiž v této aplikaci možné.

Takže NA ZDRAVÍ!

Autorem článku je můj nevidomý kamarád a kolega Zdeněk Rybák.

Související odkazy

středa 1. července 2009

Automatická kontrola přístupnosti vyžaduje zodpovědnou interpretaci výsledků

On-line validátory přístupnosti mohou pomoci při testování některých opakujících se či snadno přehlédnutelných prvků (přítomnost vazby mezi formulářovými prvky a jejich popisky, alt popisky o obrázků, nadpisy, atp.). Pomáhají také eliminovat chyby, které mohou vzniknout působením lidského faktoru - například při manuálním testování rozsáhlého formuláře se může stát, že jeden či dva prvky testér přehlédne a nezkontroluje.

Jedním z validátorů, o kterém se v poslední době píše, je CheckMyColours.com. Slouží ke kontrole vzájemného kontrastu barev u všech DOM elementů stránky podle aktuálního algoritmu světelnosti i staršího - dnes už nepoužívaného - algoritmu rozdílu jasu a rozdílu barvy s ohledem na minimální požadavky, které vyžadují metodiky WCAG 2.0 a 1.0.

Protože nástroj kontroluje všechny prvky, je třeba ručně prověřit závažnost jednotlivých chyb a jejich případný dopad na reálnou přístupnost webu pro uživatele, kteří mají problémy s vnímáním barev.

Ukažme si to na příkladu. Vezměme si třeba...titulní stránku Seznam.cz. Checkmycolours.com nám sdělí, že našel 111 chyb. Číslo opravdu impozantní - až by se zdálo, že úvodní stránka Seznamu je z hlediska zvoleného kontrastu barev naprostá katastrofa.

Ukázka výstupu CheckMyColours

Při bližším pohledu ale zjistíme, že 19 chyb jde na vrub rozdílu jasu a 59 rozdílu barvy. Protože se jedná o dnes již nedoporučovaný algoritmus, můžeme tyto chyby celkem bez obav pustit z hlavy a věnovat se zbývajícím 33 chybám.

Z nich 14 se týká nedostatečného barevného kontrastu u značky hr. Ty také pro nás nejsou podstatné (nejedná se o textovou informaci), zbývá nám tedy 19 chyb.

Třída edit-text u značky a má na svědomí 8 chybových hlášení. Touto třídou jsou vyznačeny odkazy nastavit u jednotlivých gadgetů. U těch se žlutým pozadím je kontrastní poměr 4,4:1 (vyžadováno je 4,5:1), u těch s modrým pozadím je to o něco horší - 4,02:1. Zde už by si zvolené barvy mírnou korekci zasloužily.

Z 11 chyb, které nám zůstaly ve hře, se jich 8 týká buňky s class="tendence td-right up" a značky img v tabulkách s kurzy. Tato buňka ale žádnou textovou informaci nenese (při psaní tohoto článku v ní byl obrázek dostatečně kontrastní červené šipky), takže se opět nejedná o problém.

Zbývající tři chyby - id="foot", p, br - se vztahují ke copyrightu v patičce. Kontrastní poměr je 2,88:1, což je pod doporučovanou hranicí. Nejedná o hlavní sdělení stránky, takže nižší kontrast není žádný zásadní problém. Pokud by jej autoři ale chtěli upravit tak, aby minimálnímu požadavku na kontrastní poměr u algoritmu světelnosti vyhovoval, stačí změnit barvu písma například na #777777.

A to je vše. Postupným zkoumáním jednotlivých chyb jsme se dostali k tomu, že z hrozivých 111 chyb nám nakonec k řešení zůstaly dvě barevné kombinace - odkazy nastavit u gadgetů a copyright v patičce.

Rada závěrem tedy zní: až budete k testování používat jakýkoliv on-line validátor přístupnosti, nezapomínejte, že zobrazením výsledků on-line testu práce nekončí, ale začíná.